Metly metlám! Psáno krví a sračkama, co život dal.

Children of Bodom – Relentless Reckless Forever

Není snad správného metalového posluchače, který by neznal tuto finskou legendu. Už něco přes 15 let se nesmazatelně zapisuje do hudební historie svým originálním a neopakovatelným projevem kombinujícím prvky snad všech stylů. Určitě se sluší říct, že CoB se z mého pohledu řadí mezi nejvýraznější kapely v tomto žánru za poslední dvě desetiletí a bezesporu významně obohatili moderní metalovou scénu. Také proto jsem s nadšením očekával jejich nový počin Relentless Reckless Forever a pevně jsem věřil, že tak, jak tomu v minulosti vždy bylo, se mi opět dostane nové porce čerstvé krve, brutálního násilí, kytarových riffů, které nabádají k rozmlácení nejbližšího spotřebiče, skvělého Laihova melodického ječáku, který usmrtí nejednu sluchovou buňku, mimozemských melodií, geniální technické hry, při které začíná průměrný hudebník uvažovat o spáchání rituálního harakiri a prostě všeho, po čem prahne hříšná duše metalového ztroskotance.

Můžu hned říct, že se mi toho nedostalo, ale vezmeme to pěkně od začátku. Od první skladby Not My Funeral to určitě nevypadalo na nějaký oberprůser. Jak už jsem si zvykl z alba Blooddrunk, obsahuje muzika CoB i prvky thrashmetalu a tady jich je vrchovatě. Přesto je od prvních tónů slyšet typický projev CoB. Tohle je dobrá pecka na začátek. „Dobrá“ je sice za tři a čekal bych trochu víc, ale řekl jsem si „oukej, vrchol alba přece ještě příjde, chlapci zřejmě mají smysl pro dramatičnost.“ Stín jakýchkoli pochybností se naprosto vytratil s druhou skladbou Shovel Knockout. Přesně tohle jsem doufal, že na albu najdu, skladbu plnou neotřelých hudebních nápadů, kterou korunuje geniální refrén. Přistihl jsem se, jak automaticky nadoraz otáčím potenciometrem zesilovače doprava. Tady není místo pro ohleduplnost, sousedi nesousedi. Kdyby se některý odvážil protestovat, se zlou metlou by se potázal. Pomalu jsem začínal prohledávat internet, kdyže mají CoB nějaký koncert v okolí, protože tohle přece musím vidět. To jsem však ještě nevěděl, co na mě čeká ve zbytku alba. V nadšení z předchozí pecky jsem témeř ani nezaregistroval, že další skladba v pořadí – Roundtrip to Hell and Back – rozhodně není žádným výletem do pekla, ale spíše na lehce podprůměrný výchovný koncert ve třetí třídě, protože asi nějak tak jsem se nudil při druhém poslechu. No co už, každá skladba nemusí být vyjímečná. Bohužel následující Pussyfoot Miss Suicide pokračuje v nastaveném trendu, když jsem se přistihl, že si pro ukrácení dlouhé chvíle během poslechu studuju v odrazu na monitoru své ochlupení v nose, uvědomil jsem si, že je asi něco špatně. Stín pochybnosti o kvalitě alba, který se vytratil během Shovel Knockout, se v průběhu další skladby Relentless Reckless Forever vrátil zpět a byl černější než Gul’danovo srdce. Měl to zřejmě být titulní song alba a jeho logický vrchol. Místo toho to bylo jen dalších 5 minut letargie, ze kterého mě akorát na chvíli vytrhla neuvěřitelná kytarová masturbace v naprosto bezúčelném sóle. Poslední povedenější skladba na albu je Ugly. Přestože je to jenom stín toho, co bych chtěl na novém albu CoB slyšet, a opět je to z části jen levný trash, tak alespoň v sóle a refrénu dala zavzpomínat na to, čím v minulosti byli a doufám, že stále ještě jsou CoB vyjímeční. Následuje trochu zvláštní Cry of the Nihilist. V téhle skladbě v podstatě najdu vše, co už se objevilo někde jinde na této desce, takže pro mě je to zbytečný song. Poslední skladby Was It Worth It a Northpole Throwdown ani nestojí za obsáhlejší komentář, protože více než řadové skladby na albu připomínají spíše studiově nahraný garážový jam. Je třeba říct, že technicky dokonalý – je vidět, že pánové určitě hrát nezapomněli, ale to je tak jediný klad, který o těchto těchto dvou skladbách, potažmo téměř celém albu mohu říct. Skutečně představovaly vyvrcholení celého setu – tedy toho kýblu nudy který jim předcházel.

Tak si to pojďme shrnout. S výjimkou prvních dvou skladeb a několika záblesků inspirace v Ugly jsem měl pocit, že poslouchám Rimmerovu nekonečnou smyčku s tangy Reggieho Wilsona (poznámka pro ty, co nesledují Red Dwarf : Měli byste kurva začít !!). Nápady ve spoustě skladeb se neustále opakují a přestože jsem si všechno poslechl nejméně pětkrát, stejně bych nedokázal odlišit jednu věc od druhé. Dají se zde sice najít záblesky slušného thrashmetalu, ale, a to ruku na srdce, v tomto směru se CoB určitě nemohou měřit s thrashovou klasikou a tudy cesta na špičku nevede. Toto bych ocenil u nějaké regionální bandy, ale od kapely formátu CoB čekám víc, než nepovedené kopírování Slayeru. Doufám, že božský Alexi ještě nespláchnul veškerou svou hudební genialitu hektolitry ethanolu, které zřejmě během skládání tohoto alba prolil hrdlem, a na příštím albu nám všem ukáže, jak má vypadat melodický death v podání těch nejlepších.

Dík za přečtení. Doufám, že bude brzy příležitost recenzovat taky něco povedenějšího.

Howgh!

Autor: metlosh

Reklamy

7 komentářů

  1. Taky mi to tak přišlo. Technicky jako vždy výborné, ale tak nějak bez nápadu. Je vidět, že dokonalá rychlá hra plná kudrlinek, sól a vyhrávek nemusí být sama o sobě zárukou dobrého hudebního zážitku. Takže si v mp3ce i nadále nechám Blooddrunk a Hate Crew Deathrol.

    Březen 12, 2011 (8:09 pm)

  2. RRF

    Takhle… V zásadě mě to nijak nezklamalo. Not My Funeral se mi líbí, Shovel Knockout je masterpiece jak z videa a i na ostatních skladbách jsem si časem něco našla. Nicméně mi pořád připadá, jak kdyby tomu celku trochu chyběl náboj. Jednotlivé skladby jsou na první poslech zaměnitelné, většinou se v nich nenachází žádná výraznější melodie a co se klávesové linky týče, moc prostoru se jí nedostává – a tam, kde ano, by se dala klidně nahradit kytarou. Rozhodně se nejedná o jejich nejsilnější kousek, ale to jsem ani nečekala. Pořád beru jako nejlepší část diskografie Hatebreedera a Hate Crew Deathroll a můžu jenom doufat, že pánům dojde, že jako Slayer už dneska hraje kdekdo, ale jako Children Of Bodom dokážou hrát jenom oni.

    Březen 14, 2011 (4:57 pm)

  3. Pingback: Amon Amarth – Surtur Rising « methalllblog

  4. Pingback: Jak se v Bodominjärvi zadělává na methalll « methalllblog

  5. tom

    Naprosto souhlasím s touhle pěknou recenzí, vše dokonale napsáno, začátek dobrý, zbytek sice ne katastrofa, ale nápady to všude čiší průměrností. Technika samozřejmě 5/5, ale nápady jen tak 2/5, tudíž shrňme to a hodnoťme 3/5, uplnej průser to není a kdyby tohle vysolila nějaká neznámá banda, celkem bych to žral 🙂

    Září 10, 2012 (5:33 pm)

  6. Marast

    Solidní deska, mně se Roundtrip to Hell and Back celkem líbí, i když to není kontra názvu nějaký nářez 🙂

    Prosinec 23, 2012 (7:32 pm)

  7. Maky

    No konečně někdo, kdo z RRF neskáče nadšením do stropu.

    Nedávno jsem se konečně dokopala k dalším peckám metalové scény a CoB mě okamžitě chytli. Tak poslouchám od prvního alba, koukám na recenze a názory, kde pytel lidí spoileruje i o nejnovějších počinech „Hrůza“ nebo „Už to není, co bývalo“, ale říkám si – pohodička, jsou to CoB, co můžou zkazit. No.. zdá se, že přece jenom se něco najde.
    Nechápu to. Alexi říká o RRF, že na něm pracoval ve dne v noci, že je to jejich nejzaslouženější album, jak měli pytel studií a lidí, co jim s tím pomáhali a kdesi cosi. Tak proč je to tak.. nudné? Pouštím si Ugly, v polovině přepnu na Cry of Nihilist, po chvíli zase na Roundtrip to Hell and Back, pak si nostalgicky povzdechnu a pustím něco z Hatebreedu.
    Rozhodně jsou to stále machři, to jim neubírám. Jenže sebelepší dort je bez polevy, marcipánových růží, šlehačky a čokoládové posypky prostě jen.. dort.

    Úpěnlivě čekám na nové album, kde se snad trochu vzpamatují.

    Únor 6, 2013 (11:30 pm)

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s