Metly metlám! Psáno krví a sračkama, co život dal.

Göteborg, město zaslíbené

Tak, milé hypeaktivní děti, už je tady kouzelný dědek Orgebanger, který vám dnes poví pohádku na motivy skutečných událostí. Takže se přestaňte mlátit kladivy do hlav a poslouchejte: V roce 1603 nechal švédský král Karel IX. v ústí řeky Göta na území, jež dnes slove Västergötland, vystavět město. Byly s tím trochu problémy, protože to území tehdy patřilo Dánsku, ovšem o nějakých 80 let později je Švédi vymrdali do análu a vypleskali z tama do pyči. Dneska je to druhé největší švédské město, ve kterém žije asi půl milionu lidí a též město unierzitní, se dvěma univerzitami se zhruba 60ti tisíci studenty. Možná i to je jednou z příčin, proč se právě zde začátkem devadesátých let zrodilo to, co se dneska nazývá Gothenburg death metal, protože jak známo, metal je hudbou, které se dobře daří v kulturním a vzdělaném prostředí (jak se metalu daří v prostředí kulturně a vzděláním zaostalém, se dočtete v Ozzyho článku o metalu na Balkáně).

Počátkem devadesátých let se centrum švédské metalové scény přesunulo ze Stockholmu do Göteborgu, v podstatě proto, že tamější mladí muzikanti vynalezli skvělý syntetický styl (neplést se syntezátory!!! syntéza, z řeckého synthésis znamená spojení, prolnutí a v tomto významu je zde užito). Již pomalu vyčpívající schéma tří až čtyřakordových riffů v rychlém tempu bylo prolnuto s melodickými vyhrávkami a harmoniemi, do té doby typickými pro kapely spadající do Nové vlny britského heavy metalu, za všechny jmenujme např. Iron Maiden, nebo Def Leppard. A tak se zrodil Göteborgský zvuk! Měl více gainu (pro nekytaristy: gain je takové to džn džn) než britský, ale od ostatního deathu se lišil výraznější melodičností a harmoniemi. Abychom jenom neteoretizovali, zde máte typickou ukázku:

Typickými a nejslavnějšími představiteli Göteborgského melodického death metalu je svatá trojice tvořená kapelami In Flames, Dark Tranquillity a At The Gates. Dvě prvně zmiňované hrají dodnes, třetí už bohužel ne. Zajímavostí rozhodně je, že At The Gates v polovině devadesátých let tak trochu předběhli svoji dobu, protože vydali naprosto fenomenální a dnes již klasickou desku Slaughter of the Soul, jejíž zvuk je až nápadně podobný tomu, co například předvádějí In Flames na deskách Come Clarity a A Sense of Purpose, které vyšly o celou dekádu a něco později. Trojice kapel byla v kontaktu nejen hudebním, ale taky osobním, čehož dokladem je skutečnost, že Mikael Stanne začínal jako zpěvák v In Flames, ale po vydání první desky přešel k Dark Tranquillity, zatímco Anders Fridén začínal v Dark Tranquillity a po nějaké době přešel do In Flames, takže se tak vtipně prostřídali.

A teď ta podobnost. Tehdy:

a nyní:

Samozřejmě, mohl bych vás tady ještě pár odstavců prudit fakty o sestavách kapel, jejich vývoji, na co hrajou, jak hrajou, proč hrajou, kolik mají babiček a kdy zažili první orgazmus, ale tohle všechno se dá dohledat. Takže vám akorát doporučím od každé z nich nějakou tu desku k poslechu a zbytek už nechám na vašem samostudiu, vy hajzli.

In Flames: Jester Race, Reroute To Remain, Come Clarity

Dark Tranquillity: Projector, Damage Done, We Are The Void

At The Gates: Slaughter Of The Soul

Takže ode mě pro dnešek asi tolik, sežeňte, vyslechněte, když se vám to nebude líbit, je to vaše chyba a v tom případě se vraťte k Britney Spears a už sem nelezte. Keep banging!

autor: orgebanger

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s