Metly metlám! Psáno krví a sračkama, co život dal.

Lekce severské mytologie s Amon Amarth – 2. část

V první části jsme si řekli, o čem to svým mocným vokálem Johan Hegg řve v prvních třech písničkách. Je načase opět obohatit naše mysli o nové poznatky, proniknout hlouběji do tajů severských bájí a prohloubit tak zážitek z poslechu alba Surtur Rising. Nuže dost keců, jde se na věc!

… předtím ale ještě pár keců. Následující dva songy (plus některé další) toho nemají se severskou mytologií moc společného. Přesto o nich sesmolím pár vět, aby jste nereptali, že si chci ušetřit práci a zkrátit to na minimum.

(Toto je pokračování článku Lekce severské mytologie s Amon Amarth.)

4. Slaves of Fear
Song Otroci strachu je víceméně kritikou náboženství. Ne žádného konkrétního, ale všech náboženství obecně. Představitelé různých církví usilují o bohatství či zvýšení sféry vlivu a činí tak pomocí strachu. Jak? Buď hrozbou násilí (jak to dělají teroristi) nebo výhrůžkami typu: Když budeš poslouchat metal a ne křesťanský rock, půjdeš do pekla!

V textu se dále píše o tom, jak je existencí církví zbrzděn vývoj lidstva, jak jsou věřící spoutaní řetězy sobectví, jak náboženství vede k válkám, šíří předsudky a nenávist, degraduje lidi na pouhé nástroje církve, a že to jsou nakonec právě věřící, kdo zaplatí za chyby kněžích a náboženských vůdců.

K pozadí tohoto songu bych jenom dodal, že autor textu – vokalista Johan Hegg – je zapřísáhlý ateista a už delší dobu spekuloval o tracku s touto tématikou. Teprve na albu Surtur Rising našel příležitost vyslovit své myšlenky. Za sebe můžu říct, že text (ač nechutně jednostranný) je poměrně zajímavý a ukrývá v sobě část veliké pravdy. Anglofilům doporučuju slova proštudovat.

5. Live Without Regrets
Ani tento song nevypráví o mocných bozích Asgardu. Po přečtení by se mohlo zdát, že text je o severských válečnících, kteří se beze strachu odevzdaně ženou do bitvy. Nebojí se smrti a pohrdají zbabělostí.

A přece je to úplně jinak! Smyslem songu je probudit lidi k akci – Live Without Regrets aneb Žij bez výčitek. Jít si odvážně za svým, neustále mířit kupředu a prát se hrdinně s každou překážkou. A hlavně – nebát se neúspěchu! A o tom to je.

Písmenka zhruba říkají: zbabělec si myslí, že pokud se vyhne konfliktům, bude žít spokojeně spoustu let. Sice neumře v bitvě, za to ale může ve stáří zanaříkat nad promarněným životem.

Tato moudrá slova mají něco do sebe. Až budete, hrdinní metalisti, sedět někdy nad domácím úkolem z matematiky či jinou nepříjemnou povinností, vzpomeňte si na tento epický kousek a vrhněte se do díla s vervou a nadšením (ano, to platí i pro kolegy redaktory na Mehtalllblogu!). Anebo shnijte a pojděte s výčitkami nenaplněného bytí!

6. Last stand of Frej
Bůh Frey se svým mečem a uměle vytvořeným kancemPokud jste pozorní čtenáři, jistě si z minulého článku pamatujete boha Freye, který se bude muset při Ragnaroku postavit obru Surturovi. Frey v názvu tohoto tracku je ten stejný Frey, který bude čelit ohnivému meči Surtura. Taky se mu někdy říká Freyr, ale já zůstanu u Freye.

Něco si o tomto týpkovi povíme. Bůh Frey patří k Vánům a je bohem farmářů, počasí a plodnosti – jeho poznávacím znamením je ztopořený úd. Taky přináší mír a prosperitu a je po Baldurovi nejkrásnější z bohů – vlastně teď už nejkrásnější, když se Loki zbavil Baldura. Kdo ví, třeba v tom byly nějaké intriky…

Jezdí na kanci Gullinburstim, kterého mu vyrobili trpaslíci (asi byli tehdy zdatní v genetice a klonování) a má hodně hustý meč, který umí sám bojovat. Vlastně spíše tento meč nějakou dobu měl, než se zamiloval do obryně Gerðr (neptejte se mě, jak se to vyslovuje). Vzdal se svých pokladů, jen aby si mohl Gerðr vzít za ženu. To se ale nelíbilo jejímu bratrovi, obru Belimu. Frey, chudák, bez meče a ozbrojen pouze jelením parožím musel s Belim bojovat a hrdinně jej skolil. Popravdě řečeno, Beli pro něj nebyl skoro žádný protivník a magického meče nebylo ani třeba.

Nyní už se dostáváme k obsahu samotného textu. Jak známo, nadejde jednoho dne Ragnarok, pověstný konec světa. Průběh Ragnaroku je předem dán, ví se, kdo s kým bude bojovat a kdo prohraje. A chudák Frey bude muset čelit zlu největšímu – samotnému Surturovi. Zde se ukáže jako chyba, že se Frey vzdal svého kouzelného meče.

Text je pochod Freyových myšlenek. Ačkoliv ví, že zahyne a že jeho smrt nepřinese žádný užitek (Surtur tak jako tak sežehne celý svět), nevyhýbá se svému osudu. Naopak mu hrdinně čelí a přijímá svůj úděl s klidem. Stojí  na určeném místě a pozoruje, jak se z jihu zahalen v plamenech řítí kupředu jeho sok. Frey, ač ozbrojen pouze jelením parožím, neuhýbá ani o krok. Naopak – když je Surtur nadosah, rozbíhá se bůh po hořící pláni vstříc svému osudu. Vžijme se do toho okamžiku:

Surtur zdvihá plamenný meč.
Frey se napřahuje s parožím.
Postavy se blíží k sobě, kolem zuří ohnivé inferno.
Frey vší silou zaboří Surturovi paroží skrze oko hluboko do hlavy.
Surtur divoce máchne mečem.
Frey umírá rozťat ve dví s úsměvem na rtech.
Chvíli na to umírá v plamenech celý zbytek světa…

Kurva, tomu se říká pořádná smrt! Johan Hegg tvrdí, že tento song má ale ještě druhý, skrytý význam. Prý si máme dát do souvislosti název a Freyovi božské schopnosti a znaky. Hmm… hotový rébus.

7. For Victory or Death
Opět prchneme na chvíli z bájí a mýtů severu a vrátíme s k náboženství, které zřejmě ateistického vokalistu neuvěřitelně trápí. V textu nám Johan nabízí svou vizi, kdy po staletích útlaku a nadvlády náboženství se lidstvo probouzí, uniká z pout pověrčivosti a krutě se mstí těm, kteří nám vázali pásky přes oči a dělali z nás otroky strachu. Prý musíme splatit, co jsme dlužni. Takže zamávejte vlajkou, vyražte do války, drťte lebky a vyhřezávejte vnitřnosti!!

8. Wrath of the Norsemen
A jéje, máme tady další kýč – říkáte si. Song o tom, jak se seveřané mstí, sekají své nepřátele na kusy a rozpoutávají hotové peklo na Zemi. Song plný krve, bojechtivosti a agrese… No to jste ale kurva na omylu! Hněv seveřanů je plný strachu, zoufalství, zmatku, beznaděje a utrpení. A taky krve, aby se neřeklo.
Začíná to tím, jak se dezorientovaný muž probírá ze spánku či bezvědomí. Nemůže otevřít své oči, netuší, kde je, jen že je mu sakra kosa. Stěží se může hýbat, svaly má ztuhlé, přesto vstane a na vratkých nohou hledá nějakou pomoc.

Nejistě kráčí po rozbahněné zemi a volá jména svých přátel. Nikdo se mu však neozývá, pouze vítr a krákání havranů. Ve vzduchu se vznáší kouř, jako by někde něco hořelo. Navíc jde cítit štiplavý pach smrti.
Pak se spustí ledový déšť, který smyje špínu z mužova obličeje a on konečně otevře oči. A hned si přeje, aby byl raději slepý. Hořící vyrabovaná vesnice, v blátě potůčky krve a všude okolo mrtvoly jeho známých a příbuzných. To vše mají na svědomí divocí seveřané, kteří napadli jeho vesnici a zanechali za sebou jen děs a hrůzu…

(A mimo jiné se tento song jmenuje stejně jako Live DVD z roku 2006.)

9. A Beast Am I
Slyšeli jste už o vlku Fenrisovi? Možná ano. A znáte jeho příběh?

Prameny praví, že Fenris byl jedním ze synů podlého boha Lokiho, jiné, že se narodil v obyčejné vlčí smečce. Už od narození byl jiný než ostatní vlci. Rostl mnohem rychleji a když mu byl jeden rok, podařilo se mu zabít trolla, který napadl jeho smečku. Starší vlci dostali z Fenrise strach, neboť ani vlčí smečka samotného Odina by nedokázala přemoci trolla. Takže byl chudák Fenris vyhnán.

Při svém putování narazil na bohy Asgardu – Lokiho, spřádajícího jako obvykle své intriky, a Thóra, který vlka omráčil svým kladivem. Když se Fenris probral, nacházel se zavřený v kleci někde v Asgardu. Přišel za ním samotný Odin a sdělil mu, že to on poslal na jeho vlčí smečku trolla. Doslechl se totiž o mocném vlku Fenrisovi, který prý pomůže uspíšit Ragnarok a stane se nepřítelem Ásů, a chtěl se potencionálního soka zbavit. Když neuspěl s trollem, vyslal ostatní bohy, aby Fenrise přivedli.

Jelikož nepřišli na to, jak Fenrise zabít, rozhodli se ho držet v zajetí. Za tu dobu se s Fenrisem jakž takž spřátelil bůh Týr, který mu nosil jídlo. Fenris rostl a sílil, stejně tak jeho nenávist k Odinovi. Jednoho dne byl natolik silný, že prorazil mříže svého vězení a vyřítil se na Odina, stojícího na nádvoří.

Nejprve se jej pokusila zastavit bohyně Skadi – mrštila po divoké bestii ledový oštěp, avšak ten se roztříštil. Pak přišel na řadu Thór. Svým kladivem zasadil vlkovi mocnou ránu a odmrštil jej stranou. Fenris se však hbitě zvedl, otřepal se a opět zamířil k Odinovi.

Na poslední chvíli se Loki proměnil na obřího jestřába a odnesl Odina do bezpečí. Pak se Loki pokusil Fenrise přelstít. Předložil před něj řetěz ukovaný trpaslíky a chtěl s ním uzavřít sázku: ať se nechá spoutat a pokud řetěz přetrhne, nikdo mu nebude bránit v cestě k Odinovi. Pokud však řetěz nepřetrhne, musí přísahat věrnost Ásům a bude propuštěn.

Fenris samozřejmě nebyl úplný blbec a bylo mu jasné, čeho se Loki snaží dosáhnout. Dal si proto podmínku, že mu jeden z bohů musí dát ruku do tlamy jako záruku. K jeho překvapení se dobrovolně přihlásil Týr. Pak už nebylo cesty zpět.

Fenris

Týr vložil Fenrisovi ruku do zubaté tlamy a ten se nechal spoutat. Na to se Fenris pokusil přetrhnout pouta. Ať se snažil sebevíc, řetěz ne a ne prasknout. Nakonec to vzdal a povídá: „Dobře, vy hajzli. Prohrál jsem. Teď mě pusťte.“ Bohové se mu však vysmáli, načež Fenris sklapl tlamu a uhryzl Týrovi ruku. Mňam, mňam.

A od té doby je Fenris vězněm v Asgardu, spoután trpasličím řetězem. Stále roste, stále sílí, až nakonec nastane Ragnarok a Fenris se doslova urve ze řetězu. To už bude tak gigantický, že sežere Odina na jeden hlt. Než však stihne pozřít další nenáviděné bohy Asgardu, přidupne mu spodní čelist k zemi bůh Vidar, Odinův syn. Rukama se pak zapře do vlkovi horní části tlamy, až mu takhle úplně rozerve hlavu.

To je celý příběh vlka Fenrise. Jak souvisí s tímto songem? Onou bestií v názvu je samotný Fenris a vypráví o své nenávisti k bohům, o svém vězení a o tom, jak se jednoho dne osvobodí a udělá pořádný bordel.

10. Doom over Dead Man
Opět utíkáme pryč od drsné mytologie a míříme do poněkud depresivnějších vod. Poslední song je o muži na smrtelné posteli, který se celý život honil za bohatstvím, zabíjel, kradl a tak podobně. A jak teď umírá, lituje toho, že po sobě vlastně nezanechal nic dobrého – nikdo nebude litovat jeho smrti, nikdo mu nevztyčí náhrobek. Teď už je však příliš pozdě cokoliv změnit…

Tento příběh byl inspirován básní Hávamál z Eddy, konkrétně následujícím veršem:
Zajde majetek,
zemřou přátelé,
ty sám též zemřeš.
Vím jedno jen,
co věčně trvá:
po mrtvém pověst.

A právě protagonista lamentující na smrtelné posteli jaksi nedbal na svou pověst, a proto chcípne jako špína a na jeho mrtvolu se ani pes nevychčije.

Na závěr nezbývá než vysvětlit, co to tady píšu za povídačky. Zastávám názor, že čím více toho člověk ví o interpretovi, textech a pozadí samotných skladeb, tím více si to pak užije (nebo taky ne). Texty jsou důležitá součást skladby a jejich znalost dokáže poslech obohatit. Tak doufám, že se cítíte obohaceni a při poslechu si vzpomenete, o čem to tam Johan řve. -Richaaarrrd

Nesthorovu recenzi na Surtur rising si můžete přečíst zde.

Advertisements

4 komentáře

  1. Pingback: Lekce severské mytologie s Amon Amarth « methalllblog

  2. Pingback: Amon Amarth – Surtur Rising « methalllblog

  3. Fakt dobré. Žeru tě.

    Září 30, 2011 (9:20 pm)

  4. Onimusha

    luxus

    Říjen 13, 2011 (5:50 pm)

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s