Metly metlám! Psáno krví a sračkama, co život dal.

Leaves‘ Eyes – Meredead, rage recenze

Připadl mi úkol napsat recenzi o nejnovější desce od německé kapely s norskou zpěvačkou, užívající název Oči listů neboli Leaves‘ Eyes. Tuto výzvu jsem přijal, v důsledku čehož vznikl text, do kterého jsem vložil více zloby a touhy zabíjet než Sauron, Gaahl a Gul’dan dohromady.

Nejprve něco o kapele samotné, jejíž vznik je asi každému jasný, nicméně, lidi ty gegly čtou, i když není vůbec těžké se dovtípit, jak se to asi stalo. V roce 2003 si parta skopčáků, požívajících do té doby název Artrocity nabrala do sestavy zpěvačku Liv Kristine, odešedši z Theatre of Tragedy. Těžko říct, jaký pro to měli důvod – jestli proto, že chtěli jiný zvuk, změnu, nebo prostě jenom z toho důvodu, že všechno, kde se objevujou ženské křivky, se lépe prodává… no, nevím. Posuďte sami.

Ano, jde především o hudbu a o nic jiného, samozřejmě, ano ano ano, jistě, jak mě jen mohlo vůbec napadnout něco jiného. Posluchači Leaves‘ Eyes jsou lidi vytříbeného hudebního vkusu, ovšem potrpí si zřejmě i na to, aby jim byl hudební obsah servírován v esteticky přijatelném obalu :-D. Jinými slovy: typický zkurvený KOZYMETAL!!!

Když mi Nesthor navrhl recenzovat tuhle věc, byl si dobře vědom, že ke kozymetalu chovám odpor a obecně kapely typu Nightwish, Epica a další, používající kundózní babu jako záruku úspěchu, jen s několika málo výjimkami nesnáším. Proč? Vysvětlím. Třeba Arch Enemy popř. The Agonist, kde ty baby v prvé řadě něco dovedou a až v druhé dobře vypadají – jo, dobrý, beru, je to pařba, je to dets, má to dravost, má to ženskou fúrii a mužskou agresivitu… proto je taky řadím k death metalu po bok čistě mužských popř. čistě ženských kapel (např. Kittie – chystá se nová deska, těšte se!). U kapel jako jsou Leaves‘ Eyes je to naopak. Ženský prvek nepřispívá k vystupňování dravosti, drásavosti, běsnivosti a vyjebanosti, ale naopak ji tlumí, zjemňuje a celé to pak působí jako dravec, který byl polapen a vsazen do klece, odkud může tak maximálně kvokat jak piča. Tahle ženami ochočená hudba mě prostě nebaví, nesplňuje má očekávání, kvůli kterým methalll poslouchám, takže ji nikdy nebudu hodnotit pozitivně, ani náhodou. Tolik obecně a teď tedy k muzice samotné.

Ve snaze pochytit nějaký annung o jejich zvuku jsem si vyslechl pár starších věcí, včetně předchozího alba Njord, o kterém můžu bez obav prohlásit, že to je řiťkomrdka absolutní a že se divím, že je Amon Amarth ještě nepozabíjeli, protože takhle mrvit vikingskou tematiku, to si fakt koleduje o pořádnou nakládačku spojenou s drancováním, znásilňováním a všemi ostatními vikingskými požitky. Zvuk je nabubřelý a bombastický za každou cenu. Orchestr, dudy, harfy, pičoviny kexy kokotiny, kytary jsou kdesi v piči, bicí jsou bez nápadu a všechno překrývá mezzosopránové kvílení té blonďaté marhy. Texty jsou povětšinou složené ze samých anglických klišovitých obratů, nedávají prozaický smysl a nějakou lyričnost postrádají taky. No, proč by taky jo, když jsou stejně zpívané tak, že jim nejde rozumět, což je vzhledem k tomu, že se nejedná o growl, ale o čistý zpěv, zarážející. Ale kurva, těm čurákům, co vyčítají Cannibal Corpse nebo Opeth, že nerozumí jejich textům, bych vzkázal, ať si poslechnou tohle zkurdupelské hýkání. Tomu taky nejde rozumět, a když už cosi zaslechnete, tak toho litujete, protože to stojí za hovno.

Nahrávka Meredead pak v tvorbě Leaves‘ Eyes není žádnou výjimkou. Všechno se utápí ve sborově orchestrálně pagan mystique piča laděném guláši jenom s tím rozdílem, že kytary jsou slyšet trochu víc a bicí mají trochu utlumené kopáky. Že o nějaký obsah písní tady nejde je ještě umocněno tím, že podstatná část textů je v norštině nebo v nějaké jiné germanoidní hatmatilce, které většina posluchačů tak jako tak nebude rozumět. Na minulé desce si vzali do huby anglickou baladu Scarborough Fair, kterou všichni tolik milujeme v adaptaci Simona a Garfunkela. V podání Leaves‘ Eyes je jako kus suchého neosoleného masa naloženého v chcankách. Na desce Meredead podobným způsobem upravili písničku To France od Michaela Oldfielda. K tomu radši neříkám nic.

Když recenzuju nějakou muziku, vždycky se snažím vyhmátnout důvody, proč by si to posluchač měl pustit, proč by to měl vyslechnout a nechat to na sebe působit. U Meredead však nenacházím nic, než že to je názorná ukázka, jak i velmi pompézní, rozvláčná a spletitá skladba plná rozličných nástrojů a zvuků, ve které figuruje celkem rajcovní zpěvačka, může být úplně nanic, bez nějakého hlubšího nápadu, složená z různých druhu výplní, vycpávek, vaty. Ano, vata, to je to slovo. Pokud chcete muziku jako kulisu k běžným aktivitám, pokud je pro vás rozhodující, jestli chlastáte, pracujete či souložíte v tichu nebo při muzice, pak to možná upotřebíte. Ve srovnání s tímhle produktem mi i noví Dimmu Borgir připadají jako velmi dobře udělaná deska, a to se mi zrovna dvakrát nelíbí. Takže pokud bych svoje hodnocení měl vyjádřit nějakými čísly, bylo by to 2/10. Jeden bod je za práci zvukaře a producenta, druhý je za ochotu labelu to vydat.

autor: orgebanger

P. S.: Pokud jste po přečtení tohoto textu došli k názoru, že jsem to strhal neprávem, že Leaves‘ Eyes jsou skvělí a že já jsem dement, co to nechápe, tak vězte, že máte jiný vkus než já a že nemá cenu mi cokoliv vyvracet. A můžete dál masturbovat u nového sólového počinu od Liv Kristine, který nazvala velmi přiléhavě: Skintight.

Reklamy

27 komentářů

  1. výborná recenze, jen bych se pozastavil u narážky na NW a Epicu.. připadá mi trochu nefér je odsuzovat s tím, že používají „sexy babu jako záruku úspěchu“. na pravou míru bych to uvedl tím, že (v případě nw) není ani jedna ze zpěvaček sexy baba 😦

    Duben 24, 2011 (7:25 pm)

    • Hele, já to neodsuzuju. Mně se kozymetal jako celek prostě nelíbí, jak píšu v záhlaví, o tuhle recku jsem byl požádán, abych napsal rage 😀 jinak, Anette Olzon sice není nijak extra vymakaná krasavice, ovšem, že by byla vyložená šereda, to se taky říct nedá 🙂

      Jinak, jak jsem psal Nesthorovi, kdybych hodnotil NW a Epicu 8-9/10, pak bych Leaves‘ Eyes dal 4/10. Jenomže NW a Epica jsou věci, které mě ani nenadchnou ani neurazí, tzn. průměr, a LE mě při poslechu doslova obtěžujou. proto se celá škála posouvá o 4 body níž. 7 a víc si u mě zaslouží ty kapely, které mě těší, což se u těchhle prostě nepla.

      Duben 26, 2011 (12:23 am)

  2. no pokud se nemylim, tak Atrocity vzali Liv Kristin hlavne z toho prosteho duvodu, ze jejich kytarista je zaroven jeji manzel:P ono vse je jednodussi, nez se zda.

    Duben 26, 2011 (9:44 pm)

  3. jinak ale naprosto vynikající recka:))) léta jsem nic tak dobrého v češtině o metalu nečetl. Ne že vás ten blog za chvíli přestane bavit, zmrdi!

    Duben 26, 2011 (9:54 pm)

  4. orge, Anette Olzon vypadá a hlavně se hýbe jako hnusnější Heidi Janků, to mi promiň.

    Duben 26, 2011 (10:04 pm)

    • Nesthor

      Díkes za pozitivní ohlas! Nás to bavit nepřestane, remcat o hudbě je skvělý požitek. Dokud budou čtenáři, tak budeme snad i my 🙂 A Anette je náhodou celkem fešná. Minimálně vzhledově si oproti Tarje přilepšili 😀

      Duben 26, 2011 (10:13 pm)

      • Eihwaz

        No já teda nevím 😀
        http://foto.osobnosti.cz/anette-olzon-410095

        Červen 15, 2011 (1:45 pm)

      • Nesthor

        😀 😀
        Dobře, odvolávám. Nedávno jsem viděl nějaký její duet s frontmanem z Rasmus a tam teda vypadá příšerně. Nota bene, když se hodila blond. Takže uznávám, je to držka 😀

        Červen 16, 2011 (10:40 am)

    • Radalfe, jo… teď jsem se díval na nějakých novějších fotkách a máš pravdu 😀

      Duben 26, 2011 (10:59 pm)

  5. Pingback: Na stezkách nudy s Paths of Possession « methalllblog

  6. Pingback: Malefice – Dawn of Reprisal « methalllblog

  7. Hakkuin

    Souhlasím, je to tuctovej pop, levná kopie Sirenie(od, který mně baví pouze jejich první album a to 2002 – At Sixes And Sevens http://www.youtube.com/watch?v=3mvU6GYgO_A), ale když to někoho baví tak nic proti tomu. Jenom mně zarazilo, že přez všechnu svojí subjektivní objektivitu přirovnáváš Arch Enemy a The Agonist, k „Mužskému“ DM. Možná myslíš „death metal“ typu Amon Amarth, Kataklysm, In flames anebo nějakou z dnes populárních ubrečených emo kapel typu Bullet For my Valentine nebo Asking Alexandria, ale pokud jsi myslel opravdovej DM typu Morbid Angel, NILE,BEHEMOTH, NECROPHAGIST,HATE,Suffocation nebo DEICIDE tak to je trochu někde jinde nemyslíš? 🙂 Jinak recenze mně pobavila 🙂

    Květen 12, 2011 (9:58 am)

    • Já to takhle striktně nečlením. Beru to všechno do jednoho hrnce. Nemá smysl ty kapely takhle lišit na „opravdové“ a „ne-opravdové“, death metal jsou všechny bez rozdílu, a to proto, že je to hudba o odvrácené straně žití, o základních lidských věceh, o hledání nebo ne-hledání nějakého smyslu v tom zmatku tady. A je lhostejno, zda to někdo chápe ubulenou nebo uchrochtanou formou. Na tom, že je někdo populární, nevidím nic špatného, pokud dělá muziku dobře, úspěch a popularitu si jistě zaslouží. A na IF mi nesahej, nebo budeš pít plnými doušky ze studny nicoty 😀

      Květen 12, 2011 (9:13 pm)

  8. Hakkuin

    In Flames Miluju, to nebylo jakože to je špatná kapela, jenom že neni dm jako dm 🙂

    Květen 13, 2011 (6:46 am)

    • Tak jasně, kdyby to tak nebylo, bylo by to hodně smutné, takhle si každý může vybrat to, co mu sedne a je větší šance, že se ten žánr bude někam vyvíjet, což si myslím, že je oproti různým punk, emo a jiným přísně stylizovaným žánrům velká výhoda.

      Květen 15, 2011 (3:54 am)

  9. Hakkuin

    Přesně tak, já jenom chtěl upřesnění 🙂

    Květen 15, 2011 (9:31 am)

  10. Pingback: Draconian – A Rose for the Apocalypse « methalllblog

  11. Pingback: Hovno týdne – Sinergy, Arch Enemy, Nanowar « methalllblog

  12. Samozřejmě. Já osobně nemůžu tvrdit, že LE nějak zvlášť poslouchám. Co se týče recenze na ně – nejspíš bych v tom našla pár věcí, se kterými bych souhlasila. Dovolte mi ale reagovat na něco úplně jiného:

    Miluju tvrdou hudbu už pár let. Našla jsem kapely kvalitní, ale i ty, co stály za hovno. Co člověk to názor – samozřejmě a díky „bohu“(?), protože kde bychom s vývojem stylů potom byli, kdybychom všichni poslouchali jedno a to samé?

    Proto mě trošku zaráží názor, že tvrdá hudba ústy ženské, je v podstatě o hovně. Příjde mi, že člověk, který neumí napsat recenzi slušně a vymlouvá se na ženskou, těžko pochopí podstatu některých věcí.

    Každý má rád jiný typ muziky, ale jde to říct normálně. A ne, že je dravec polapen a vsazen do klece „odkud může tak maximálně kvokat jak piča“. Promiň, ale já teda piču ještě v životě kvokat neslyšela.

    Ty asi nebudeš zase takový znalec hudby. Myslíš si, že ženské musí být jen nasoukané do korzetu? Možná bys měl přesedlat i na jiné dámy, které se nevěnují symphonic metalu.

    (dnes prostě člověk nemůže být pěkný a úspěšný. Jen ti škaredí mají právo něco umět!)

    Září 18, 2011 (4:28 pm)

    • Nesthor

      https://methalllblog.wordpress.com/2011/07/30/dvojita-recenze-rawkfist-chryseus/#more-1327 – Tady je odstavec, který celou tu věc kolem female-fronted osvětluje. A že je tvrdá hudba v podání ženské o hovně? Přečti si recenze na Arch Enemy a Kittie, které psal stejný autor, jenž má na svědomí Leaves´ Eyes. A taky je třeba brát v potaz jednu věc – Rage recenze.

      Září 18, 2011 (10:16 pm)

    • Tohle není Spark, tohle je Methalllblog. Já tady nehodlám psát „normálně“ Tady redaktoři mluví – a mohou mluvit, a měli by mluvit – o hudbě bez obalu, bez nějaké hrané kultivace a předstírané slušnosti. S touhle myšlenkou jsme Methalllblog zakládali. Věděli jsme, že to je dvojsečná zbraň a děláme to kvůli lidem, kteří s touto myšlenkou souhlasí a kterým se líbí, nikoliv abychom se zalíbili těm, kteří to nechápou a nepřijímají. Ti to mohou nechápat a nepřijímat dál a jít si svojí cestou. Víme že existujou, víme, že se jim to nelíbí, tak ať se jim to nelíbí, je to jejich právo. A tím to taky končí. Lidi typu Honza Verdal s tezí „Když se to nelíbí mně, tak se to nemůže líbit nikomu jinému a je třeba ty pomýlené lidi z toho vyléčit.“ neposlouchám.

      Neříkám, že hudba z ženských úst je o hovně. Říkám jen, že co mě se týče, je většina ženami tvořeného a hraného metalu na nic, nic mi to nedává, nic mi to nepřináší, při poslechu takové hudby mám pocit, že věnuju svůj čas někomu, kdo si to nezaslouží. Stručně řečeno míjí se to s mým v kusem. Chci od metalu dravost, existenční úzkost, ponurost, drásavou výpověď o odvrácené straně života. Toto mi žádná s kozymetalových kapel nikdy neposkytla, ani LE, ani jiné, které jsem kdy slyšel.

      Můj výběr a můj jazyk je absolutně subjektivní. Neberu moc ohledy na jiné posluchače, mým cílem je se přesně vyjádřit k tématu bez ohledu na to, jestli tím „raním něčí city“. Nepíšu recenze pro široké masy fesťákama opojeného lidu. Vždycky píšu o tom, proč danou hudbu mám rád nebo nemám rád, a snažím se uvést důvody. Na nějakou „objektivitu“ jsem rezignoval, „objektivní soud“ je podle mě ve světě jakékoliv umělecké tvorby zbytečný, protože ke každému dílu každý jeho vnímatel nakonec vždycky zaujímá svůj vlastní subjektivní postoj. A pokud to nedělá, pak je někde chyba.

      Říkám, že jen velmi málo žen (muži to dokážou vystihnout většinou lépe, bůhvíproč) v metalu je schopno podat takovou výpověď, o jakou v této hudbě stojím, většina z nich akorát tuto výpověď otupuje, zmírňuje, upozaďuje. Proto hovořím o ženami ochočené hudbě. A to se pořád ještě bavím o hudbě a ne o tom důvodu, kvůli kterému jsou ženy v metalu – u převážně mužského publika – oblíbené hlavně. Většina publika oblibuje ženy v metalu prostě proto, že to jsou ženy. V mnoha případech kapely tvořené muži hrající podobnou hudbu nikdo nezná, zatímco když to samé hrajou ženy, tak všichni zpozorní a žerou je. Jsou to ženy a něco hrajou, to něco nezní zcela zle, ale hlavně jsou to ženy a celé je to super, holky hrajou, sedněme si z toho na zadek.

      Být úspěšnou ženou v metalu, tak bych takovéhle fanoušky posílal do prdele s holí v ruce. Je to ekvivalentní k situaci, kdy je žena vynikající ve své profesi, ale stejně si jí většina kolegů cení víc proto, že má pěknou figuru a je sexy.

      O tom být pěkný a zároveň úspěšný se a si nemá cenu bavit. O tom, co je krásné, už nerozhoduje žádná strana, žádná komise, žádný úřad nebo někdo jiný. O tom, co je krásné si každý rozhoduje sám svým vlastním vnímáním. LE z mého pohledu žádnou krásou neoplývají, jejich hudba je ohyzdná a zrůdná, jako dravec, který byl polapen a vsazen do klece odkud kvoká jak piča. A právě proto, že je slyšet piču kvokat je absurdní a bizarní představa, tak jsem tuto metaforu zvolil. Chceš slyšet kvokat ženské pohlavní orgány? Já ten zvuk slyším pokaždé, když poslouchám LE 😀

      Říjen 13, 2011 (6:48 pm)

  13. Pokud je muzika něco, co poslouchají rádi, pak má LE své místo v životě. Pokud je LE hovno metal, pak nechápu, proč je tady ta recenze.

    Tohle píčování o tom, co je jediný a správný metal je úplně stejně na hovno jako píčování o tom, který je jediný a pravý Bůh. Co člověk, to názor. Recenze však není názor. Recenze má přinést trochu objektivity, i když se to recenzentovi nelíbí. Pokud píšeš svůj názor, neříkej tomu recenze – je to jako bys hovnu říkal koko.

    Co se mě týče, poslouchám i zmíněné Amon Amarth, i Cannibal Corpse. Ale poslouchám i Nightwish, Epicu, nebo Leaves Eyes. Záleží na náladě. A kozymetal mám rád, protože ty kundy umí většinou, na rozdíl od těch bukvic v kožence, i zpívat tak, že se to dá poslouchat. Nic proti blití do mikrofonu a rádobychlapskému chrčení, ale časem se to omrzí, stejně jako tisící padesátá póza s mečem ve Vikingském brnění. A pak přijde čas poslechnout si nějaký sexy hlas a koukout se na sexy babu, abych neměl pocit, že jsem fetišista, co žere jen chlapy v kožených hadrech s dlouhejma vlasama.

    Ale možná to bude tím, že pro mě není metal styl života.

    Říjen 29, 2011 (10:40 pm)

    • No a co jako? Evidentně máš potřebu se k tomu vyjadřovat, a sdělovat tady nějaké svoje názory, což znamená, že ať už to recenze je nebo není, svůj úkol ten text splnil: donutil tě reagovat, vyprovokoval tě k tomu datlovat a poučovat. Přiměl tě, abys využil část svého času na to, abys mi sdělil, že mému článku nemá cenu věnovat čas. Jako… ty jsi tady v té absurdní pozici, ty jsi tady ten, kdo přiznává, že něco nechápe. Jenomže, a napsal jsem to v tom vyšším komentu velice jasně: nechápeš proč zde ten článek je = není to tobě určeno a pak nemá cenu se o tom bavit. Nemá to cenu. Jenomže tohle ty taky nechápeš, že? Já akorát píšu o tom že LE je na hovno a že pokud někdo s mně podobným vkusem má nějakou soudnost, nebude ho to těšit, toť vše. A jinak: poslouchej si co chceš, dívej se na co chceš, tvůj vkus je mi putna. Sám velmi dobře vím, co je a co není recenze, a co je a co není rage recenze. A ještě jednou: tohle je Methalllblog, tady se hovoří o věcech přímo, a pokud se ti to nelíbí, kromě téhle stylizace do role tolerantního posluchače čehokoliv a schématických větiček o tom, jak něco nechápeš, tady nic nezmůžeš a ničeho nedocílíš, Honzo Vedrale. Pochop, kde je tvé místo a ušetři si zbytečnou námahu. Koneckonců, sám tohle všechno více-méně potvrzuješ poslední větou svého komentu. A když se podíváš do nápisu v záhlaví těchto stránek… no, co tam je napsáno? pro koho je tento obsah primárně určen a kým je vytvářen? Ha? Žeby to všechno najednou dávalo smysl? Už to tak bude, že? Někdy stačí si dát 1+1 dohromady, než zbytečně sedat na lep hajzlům, jako jsou redaktoři tohoto blogu 😀 😀

      P.S.: i hovno má své místo v životě. krom toho, že zúrodňuje půdu ho také někteří lidé konzumují v domění, že jde o vynikající osobité jídlo 😀

      Říjen 30, 2011 (2:29 am)

  14. Nesnažil jsem se ti sdělit, že tvému článku nemá cenu věnovat čas. Nejsem idiot, abych věnoval čas tomu, sdělovat idiotovi, že nemá smysl věnovat jeho tvorbě čas.

    Jediné, co jsem ti chtěl sdělit je, že píšeš jen a jen svůj názorový bložínek, nikoliv recenzi. Nemá smysl to tak nazývat, svému autu také jistě neříkáš letadlo.

    A to je také můj názor, který jsem ti vložil do tvých… komentářů. Ty tu od toho jsou, soudím. Kdybys nestál o cizí názory, dal bys je do prdele, že? Takže měj hezký den, těším se na nějaký tvůj nový názor. 😉

    Říjen 30, 2011 (10:50 pm)

    • Tak já nevim, co s tebou. Teďka ses tady vytasil s idiotem, kterak hrdinské, ale že by se diskuse s tebou pohnula někam dál, to jsem si nevšiml. Teď jsi vynaložil další svůj čas na to, abys popřel skutečnost, že mi věnuješ čas. A prý že já jsem idiot nebo co. No dobře, budu ti věnovat svůj čas a bavit se dál. Takže znova, a prosím, když reaguješ, dočítej ty repliky do konce a pamatuj si jejich obsah, protože potom je ta diskuse na nic:

      Vím velmi dobře co to je recenze a co je to rage recenze. Toto je rage recenze – negativní, shazovačná, subjektivní. Existuje jich mnoho a mnoho jich denně vzniká.

      Ty jsi napsal, cituji: „Pokud je LE hovno metal, pak nechápu, proč je tady ta recenze.“
      Ergo, recenze podle tebe nemůže být vulgární, nemůže být negativní a nemůže být psaná z něčího pohledu, protože potom je to jen „názorový bložínek“, jak ty říkáš. To tedy potom znamená, že recenze by podle tebe měla být bez vulgarismů a za všech okolností uměřená a pochvalná, i kdyby to měla být jen chvála připisovaná uměle, či chvála samotným interpretem zaplacená. S tímhle nesouhlasím, takových recenzí jsem četl stovky a výsledkem je, že ve většině případů jde o rozpačité vykrucování se recenzenta nad deskou, o které by nejraději stejně napsal že stojí za hovno a že ho neoslovuje. Text se potom často v mnoha ohledech odklání od recenzované hudby, což mi velmi často dochází při poslechu. Recenzent patrně spoléhá na to, že si tu kapelu stejně nikdo nějak moc vážně neposlechne. A v tom případě zcela uniká smysl takového psaní mně.

      Dále vyslovuješ požadavek objektivity. Co to je objektivita? Já muziku neposlouchám ušima nikoho jiného, než svýma vlastníma a k jejímu estetickému a ideovému vyhodnocování používám pouze svou vlastní mysl. Jak tedy můžu a vubec, jak kdokoliv může vynášet o hudbě objektivní soud? V komentu výše to odůvodňuji, opět, kdybys to četl a vzal v potaz, ušetřili bychom si mnoho nedorozumění:
      „Na nějakou „objektivitu“ jsem rezignoval, „objektivní soud“ je podle mě ve světě jakékoliv umělecké tvorby zbytečný, protože ke každému dílu každý jeho vnímatel nakonec vždycky zaujímá svůj vlastní subjektivní postoj. A pokud to nedělá, pak je někde chyba.“

      Řeč je o hudbě, nikoliv o stavění mostů nebo počítání rovnic. Co se dá na hudbě objektivně posuzovat, je akorát to, jak je zahraná, jak hudebníci ovládají své nástroje a jakou technikou. Ale sakra, to že někdo zvládá pokročilou hru na kytaru, popř. zvládá techniku sopránového zpěvu ještě není důvodem k tomu, aby byl vychvalován do nebes, vždyť to je základní předpoklad k tomu, aby vůbec něco v té hudbě vytvořil. Chválit profesionálního hudebníka za to, že zvládá techniku hry, to je to samé jako chválit profesionálního cyklistu, že dokáže jezdit na kole bez podpůrných koleček. Jó, jiná věc je, když někdo přijde s nějakou novou technikou hry nebo postupem při hře, který je inovativní a ještě tady nebyl. Ale toho jsem si u LE nevšiml, ač jsem se snažil, seč jsem mohl, sorry, nic takového tam není.
      Za bolševika se zakazovalo kapelám hrát, jestliže jejich hudba byla ideologicky závadná, což ve většině případů znamenalo, že byla inspirovaná muzikou ze západu, že se ideologicky stavěla proti komunistickému režimu a v neposlední řadě také proto, že se vymykala estetickému vykusu těch, kteří ji posuzovali a rozhodovali o ní. Ergo, když kapela na přehrávkách před komoušskou komisí udělala pouhý špatný dojem, často nemohla legálně vystupovat. Tehdy také zdaleka nešlo o nějakou objektivitu a nikdo se o ni moc nesnažil.
      Dneska – ač všichni na politiku a státní zřízení nadávají, co jim síly stačí – si každý může hrát v podstatě co chce (kromě nácků), to beru jako velkou výhodu, protože kromě hromad všelijakých nepodarků a blbostí dostane příležitost se předvést taky hodně dobrých kapel a interpretů. A každý si o tom může psát co chce a každému se to může líbit jinak – a tedy jinak tu hudbu posuzovat a jinak ji recenzovat. Proč se recenze na tutéž hudbu ve svých hodnoceních různí? Protože ji každý recenzent vnímá JINAK.

      Takže… třeba bys mi mohl vysvětlit, co je to ta objektivita v hudbě a jak se dá objektivizovat estetický vjem vyvolaný hudbou, to by mě fakt zajímalo, četl jsem o tom dost knih a bavil se o tom s mnoha lidmi a jsem stále tam, kde jsem byl předtím, akorát s tím vědomím, že se při svém recenzování nedopouštím ničeho špatného. Ale třeba ty jsi ten osvícený génius, co to ví, tak tedy, vysvětli to nebohému idiotovi z názorového bložínku, budu za to jen rád. Ale spíš předpokládám, že se od tebe nic zářného nedozvím.

      Říjen 31, 2011 (9:08 am)

  15. Pingback: Co nám rok 2011 přisral « methalllblog

  16. Pingback: Brutal Battle – Round 1 « methalllblog

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s