Metly metlám! Psáno krví a sračkama, co život dal.

Agni – Unveil what’s burning inside …a vevnitř toho hoří opravdu hodně!

Cruadalach - AgniJak již možná znalci české metalové scény tuší, tento článek bude o prvním EP poměrně mladé české folkmetalové kapely Cruadalach. Jedná se o jejich vlastně první trochu větší studiový počin a rád bych ho trošku přiblížil – a určitě Vás zkusil namotivovat k jeho poslechu!

Nejdříve něco o samotných Cruadalach. Myšlenka založit tuto kapelu se zrodila v hlavě bývalého bubeníka českých folk/doomových Silent Stream Of Godless Elegy, Michala Raka, někdy před rokem 2000 (dataci uvádím, jen abych vypálil rybník hnidopichům, kteří by se odvážili tvrdit, že se Cruadalach vezou na vlně v současnosti tak populárního folkmetalu) a dlouhých 10 let jen dozrávala. Pak dal výše uvedený bubeník dohromady pár muzikantů a jak se říká, zbytek je historie. Pro řadového českého metalového fandu, který se nerad šťourá v biografiích, to muselo vypadat, že se Cruadalach objevili odnikud a během neuvěřitelně krátkého časového období téměř opanovali českou folkmetalovou scénu. A taky to tak je. Asi desetičlenná banda výborných muzikantů začala hrát jeden koncert za druhým a získávat si fanoušky a pevné místo na české metalové scéně. A s tím dobýváním podle všeho ještě zdaleka neskončili. Pořád míří vzhůru!

Poslední, co bych ke kapele samotné rád dodal je, že rychlému nástupu jejich úspěchu se nemůže nikdo divit – na živých vystoupeních ze všech členů přímo tryskají proudy energie, které mlátí hlavami všech přítomných nahoru a dolů, a na hudebnících samotných jde vidět taková radost z muzicírování, že je zázrak, že na pódiu prostě nevybuchují.

Teď k samotnému EPčku – jak je napsáno v názvu článku, jmenuje se „Agni – Unveil what’s burning inside“. Slovo „Agni“ je jménem indického boha ohně, který se také nachází na obálce, a už jen tohle je kurevsky Methalll! Ale aby toho nebylo málo, máme ještě jako bonus velmi inspirující a hodně slibné heslo „Unveil what’s burning inside“ neboli v češtině „Odhal, co hoří uvnitř“. Na albu se nachází intro a 8 plnohodnotných skladeb (z toho jedna bonusová, pouze na vinylové edici).

Co je na albu podle mého názoru nejlepší (a co podle mě tvoří zásadní rozdíl mezi prostě dobrým a výborným albem, popřípadě kapelou), je jeho rozmanitost. Nebudete se rozhodně nudit poslechem toho samého stále dokola, jak tomu bohužel je poměrně často u jiných skupin. Na albu jsou songy, které pouští člověku do žil několik kurvaJoulů energie (Occident Sun, Heavenly Forge), na druhou stranu i pomalejší písničky, u kterých se dá v klidu relaxovat (Vrásčitá, Confession), a dokonce i písničky, které samy střídají své tempo a náladu a jejich celková atmosféra se liší s každou slokou (Pramen Epony, Golden Times). To je podle mě hlavní přednost desky. Taky se mi líbí její zvuková vyváženost; muzikanti si nijak nešlapou na nohy, ani si omylem nevrážejí kolena do koulí a obecně přesto, že v kapele je téměř 10 členů, nestane se, že by se nástroje překrývaly a vznikal jakýsi uširvoucí randál. Zkrátka, hudba napsaná s mírou tak dobrou, že by ji mohl závidět leckterý hospodský.

Dále bych si dovolil jedno malé porovnání, nechť mi to převeliký Agni promine. Když mluvíme o folkmetalové hudbě, určitě se dříve nebo později dostaneme k Eluveitie, kteří podle mnohých patří mezi špičku evropského folkmetalu a troufám si říct, že Cruadalach se jim trochu podobají. Obě kapely mají ohromný repertoár nástrojů a obě se dají rozdělit na 2 složky – metalovou a folkovou. V hudební praxi to v případě Eluveitie vypadá tak, že každá skladba jsou v podstatě 2 různé songy puštěné přes sebe: deathmetalový kurevský nářez a veselá folková melodie. A obě jsou velmi často schopny fungovat samostatně. A tady mají při srovnání Cruadalach důležitý bod navíc: nefungují jako 2 kapely postavené najednou vedle sebe na pódiu, ale veškerý zvuk skladeb je koherentní, každé brnknutí kytary a fouknutí do flétny má své opodstatnění a ani jedna složka kapely se bez druhé jednoduše neobejde, což vytváří strašně sympatickou hudební celistvost.

Podle jakýchkoliv osnov pro psaní recenzí bych se teď měl dostat k záporům, jenže tady narážím na problém. Agni je prostě tak kurevsky dobré, že žádný výrazný zápor nevidím. Netvrdím, že se musí každému líbit a že z něho každý bude tak nadšený jako já, nicméně když ho rozeberu a zamyslím se nad ním, nevidím žádnou opravdovou vadu. No dobře, když budu moc velký hnidopich, můžu si trochu postěžovat na občasnou kostrbatost anglické gramatiky v textech, ale jak jsem byl informován, ta není způsobena ani tak neznalostí jazyka, jako spíše jednoduše nepozorností a občasnou potřebou chyby pro nafrázování textu do hudby. No co, jak říká jedno moudré úsloví: nikdo není dokonalý – samozřejmě kromě Manowar. Ti jsou dokonale opravdoví a opravdu dokonalí.

Tady bych rád utnul svou nepříliš kritickou hudební recenzi a na závěr dal 2 ukázky – Occident Sun a Vrásčitou.
-Eirrikr

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s