Metly metlám! Psáno krví a sračkama, co život dal.

Children of Bodom + Ensiferum, 27.4. 2011 – report


Jak možná mnozí z Vás ví, dne 27.4. se v Praze v hale Folimanka objevili kalevalští zbrojnoši Ensiferum a bodomští řezníci Children of Bodom. Měl jsem to štěstí (nebo smůlu?), že jsem se na koncert mohl podívat, a rád bych tady trochu rozebral, co jsem vlastně viděl a slyšel. Jen bych ještě dodal, že předkapelu Machinae Supremacy jsem neviděl ani neslyšel, takže o ní nebudu ani psát.

Ensiferum
Fajn, nejprve se koukneme na zoubek Ensiferum, kteří hráli jako druzí a odehráli asi 10 skladeb. Co se zvukové stránky týče, osobně jsem u nich neslyšel žádnou vadu. Nebyli nijak potichu ani přehnaně hlasitě, žádný nástroj nebyl slyšet víc, než by měl být slyšet, a naopak se zase žádný nástroj v celkovém zvuku kapely neztrácel.

Co se týče setlistu, zahráli Ensiferum snad vše, co se od nich dalo čekat- od nových skladeb (Twilight Tavern) přes ty nejstarší (Guardians of Fate) až k těm nejosvědčenějším živým peckám (Ahti). Prostě takový fajn příjemný mix. Žádná skladba mi nějak výrazně nescházela, ani jsem se nedočkal žádného zvláštního překvapení.

Teď ovšem přichází ta debilnější, skoro bych řekl až posraná část. Celkový dojem z koncertu byl špatný. Ensiferum byli prostě „nemastní neslaní“. A omluvte ten výraz, rád bych to řekl nějak elegantněji nebo brutálněji nebo prostě jinak, ale ono to nejde. Přesně takoví Ensiferum vážně byli. Show až na nezbytné blikání světel nulová, interakce s publikem téměř žádná (kromě suchého oznámení, že basák má narozeniny) a publikum (kromě jedné světlé výjimky kdesi vpředu) taky celkem strnulé.

Na Ensiferum (a vlastně i na CoB) jsem čekal lajny smrti, solidní pogo a lidi pařící do poslední mrtě síly. A hlavně kapelu, která se v tomhle všem vyžívá. Nic takového ale nebylo. Kapela mě chvílema štvala svou fádní strnulostí a něčím, co trochu připomínalo znuděnost, a nevybavuju si jedinou chvíli, kdy by zpěvák dal publiku třeba prostor zařvat si pořádně refrén nějaké písničky, nebo nějaké podobné oživení. Nic. Takže, abych Ensiferum nějak shrnul: zvuk, setlist i provedení byly fajn, ale chyběly tomu koule tak, že bych se vůbec nedivil, kdyby byl některý z členů kapely impotentní.

Children of Bodom
… hlavní hvězdy večera. Kapelu jsem viděl podruhé. Poprvé jsem se s ní setkal, když jsem byl u metalu úplný nováček a v roce 2007 jsem se jak slepý k houslím dostal k lístku na MoR. Tam jsem je zahlédl spíše z povzdálí, když jsem si šel koupit večeři a říkal jsem si v duchu, že mají něco do sebe. Dva roky nato jsem je začal docela dost poslouchat a nehorázně jsem se těšil, až dostanu příležitost si na ně zajít. Teď jsem ji dostal a veškeré mé naděje na to, že to bude nejlepší koncert, co jsem zažil, a že to bude kurevskej nářez, se rozplynuly jak v moři krev plavce, kterému urval žralok ruku kdesi v Atlantiku. Každopádně to bylo jedno z největších zklamání souvisejících s hudbou, jaké jsem kdy zažil.

Začněme u zvuku: jediné pozitivní na něm bylo, že nebyl přespříliš hlasitý, jak jsem se trochu bál. A tady končí vše dobré, co k tomu můžu říct. Celý koncert jsem měl dojem, jako by po nazvučení bicích, basy a kláves zvukař nebo kapela mávli rukou a řekli si, že všichni v publiku jsou stejně moc najebaní na to, aby poznali, že nejsou nazvučené kytary. Nebo to byl možná záměr a Alexi postoupil na novou úroveň kytarového božství, kdy prostě svou hru považuje za tak perfektní, že si dokonce myslí, že si ho publikum ani nezaslouží slyšet. Nevím. Jisté je, že KYTARY-NEBYLY-KURVA-SKORO-SLYŠET!!! Vůbec nechápu, jak se tohle mohlo stát! Vždyť naprostá většina hudby Children of Bodom na kytarách stojí! Dobře, byly trochu cítit rytmy, ale jakmile začala nějaká melodie nebo sólíčko, prostě jsem musel napínat uši a hledat zvuk kytary, který bicí a basa naprosto spolehlivě a drtivě přehlušovaly. Díky tomu nebylo vůbec možné si hudbu jakkoli užít! A to možná vysvětluje publikum, které bylo jak vytesané z kamene.

Většina lidí stála celou dobu na místě, trochu kývala hlavou do rytmu a občas zamávala rukou nad hlavou. Nikde žádné pogo, žádná pořádná pařba!! A kdykoli jsem se o něco podobného s několika poněkud energetičtějšími nadšenci pokoušel, dostalo se nám ze všech stran plno pohoršených, snad i nasraných pohledů. A kapela samotná… prostě působila dojmem, že ji nebaví v Praze hrát. Celou dobu jsem měl strašně špatný pocit, že dneska CoB hrajou jen proto, že musí.

Jestli u Ensiferum byla podle mě špatná interakce s publikem, pak u CoB byla úplně nulová. Asi 2x během koncertu se Alexi pokusil nějak vyhecovat publikum k troše poctivého metalového paření, na což mu sice odpovědí bylo pár vteřin radostného jásotu, ale tím to tak asi haslo. Chudák z toho dokonce zapomněl cpát „fuck“ za každé druhé slovo. A ona je to vlastně taková začarovaná smyčka. Publikum nepaří, protože je blbý zvuk, za což je kapela nasraná a nebaví ji pro takové publikum hrát. No co už. Tak to prostě CoB vyřešili tím způsobem, že odehráli naprostou většinu setlistu bez jakékoli přestávky, dokonce většinou ani nehlásili název další skladby.

Nakonec z ničeho nic kapela beze slova zmizela z pódia, po minutě se vrátila, odehrála poslední 2 skladby a zmizela nadobro bez jakýchkoli větších cavyků či úklon. Až poté, co se v hale rozsvítila světla a lidi se začali cpát k východu, mi došlo, že to asi byl „falešný konec“ a přídavek (o který mimochodem publikum snad ani neřvalo 😦 ).

Co se setlistu týče, ten byl snad jedinou pozitivní stránkou koncertu. Podobně jako Ensiferum udělali CoB během koncertu jakýsi průřez veškerou svojí tvorbou. Od starších melodických skladeb jako Children of Bodom, Hate Crew Deathroll nebo Needled 24/7 přes solidní thrashovky z Are you dead yet? (které byly mimochodem nejsilnější stránkou koncertu) až po novější skladby, které bohužel, jak už tu padlo v jedné moudré recenzi, stojí za hovno. I když – kdyby byly slyšet kytary, i ty by asi měly něco do sebe.

Tak jo, abych to za tak nějak shrnul, u CoB byly hlavní problémy ve zvuku, přístupu kapely a snad i v publiku. Pozitivum byl zase docela bohatý setlist.

Už jsem zkritizoval vše, co bilo do uší tak, že jsem to zkritizovat musel, pochválil aspoň to málo, co se pochválit dalo, a prozatím se loučím. Doufám, že můj příští článěk bude o něco pozitivnější.
Howgh, Eirrikr

Advertisements

6 komentářů

  1. Jo, působilo to tam pravda tak trochu chcíple, to musim chtě nechtě uznat, i když v první řadě bylo dobře. Ale co se zvuku týče, mohlo to taky dopadnout jak na Brutalu, což byla katastrofa kalibru nejtěžšího.

    Květen 7, 2011 (3:59 pm)

  2. http://www.youtube.com/watch?v=jufHwVh7YgE&feature=related – mno teda Eriku, podle tohoto videa to vypada uplne jinak nez pises:)) kytary slysim uplne libove a ze by nebyla komunikace s publikem se mi taky nezda:)

    Květen 7, 2011 (5:50 pm)

    • Jestli za komunikaci s publikem považuješ slova: „what the fuck is going on, Jesus fucking Christ, turn the fucking shit down. Mother fucker turn that fucking shit down.“ tak jo, byla komunikace (jestli to byl z Alexiho strany nějaký pokus o vtip, tak se moc nevyvedl). A co se lidí týče…úplně statičtí nebyli, ale prostě jen stáli na místě a dělali paroháče – toť vše. Měl jsem výhled z tribuny a žádny mosh, žádná větší pařba. Bylo takové moc sterilní. Co se zvuku týče, tak já si na svém místě nemohl stěžovat. Ale četl jsem nějaký report kde si na zvuk taky někdo stěžoval

      Květen 7, 2011 (9:21 pm)

  3. Možné je, že z různých míst to bylo slyšet jinak, nevím. Píšu jak jsem to cítil já sám.. Ale dobrá, přiznávám, že to mohlo být i horší.

    Květen 8, 2011 (11:10 am)

  4. Hakkuin

    Musim nesouhlasit, kytary byli slyšet super, a jakožto technik od Pragokoncertu, který tudle akci pořádal, musím říct, že všechno bylo slyšet super, Alexiho komunikace s publikem, byla lepší než kdy jindy, a jejich zvukaří a nástrojový technici sou úplně skvělý lidi, který se během koncertu nezastavili……..

    Květen 12, 2011 (10:09 am)

  5. K zvukové stránce už radši vyjadřovat nebudu, popsal jsem ji, jak jsem ji vnímal já a nikoho nechci kritizovat ani urážet. ale co se toho, že jeho interakce s publikem byla lepší než kdy jindy týče, k tomu prostě musím říct to, že pokud je tohle u něho „lepší“ tak by měl možná uvažovat o změně povolání, protože takovej přístup bych od muzikanta jeho ráže fakt nečekal 😦

    Květen 12, 2011 (7:20 pm)

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s