Metly metlám! Psáno krví a sračkama, co život dal.

HammerFall – Infected

Už před tím, než jsem si vůbec nový počin švédských heavy metalistů poslechl, jsem měl smíšené pocity. Stačí se podívat na jejich nový artwork. Co to kurva je? Krvavé písmo, umrlčí ruka? Kam se poděli Templáři, čest, sláva a ostatní píčoviny, kolem kterých se točila veškerá jejich předchozí tvorba? Byl jsem maximálně zvědavý na to, co mě pod krvavým obalem čeká. O to více, když jejich předchozí deska No Sacrifice, No Victory byla celkem zjebaná. Zvládli se HammerFall dostat zpátky do sedla bojových ořů a uchopit válečné kladivo?

Ani hovno! Ba naopak. Ještě jedna špatná deska a zanevřu na ně úplně. Kde jsou časy Glory to the Brave, Crimson Thunder a má osobní hitovka Threshold. Dobře, udělat desku, která se vymyká obvyklým konceptům a je zkrátka o něčem jiném, je dobrý nápad a každá kapela by měla aspoň jednu takovou věc udělat, protože občas se hodí lehký krok stranou, lehké okořenění (což mi připomíná, že Sabaton mi taky začínají lézt pomalu krkem :D). Co tady máme? Zombíky, virus, kexy, kokotiny. Prostě béčko jak prase. To ještě není tak špatné. HammerFall jsem bral vždycky trochu s úsměvem a nadhledem, což neznamená, že bych je neměl rád, naopak. Říkal jsem si: „Ok, tak heavy nakládačka o oživlých mrtvolách, proč ne. Když už nic, bude to aspoň prdel.“

Jenže není. Není to ani nakládačka, ani prdel. Je to krvavé, nemrtvé, obživlé hovno, které někdo vysral a ono se teď mermomocí snaží narvat zpátky do prdele a pořádně vás protáhnout. Nevím, co se stalo s kapelou, která naprosto přesvědčivě táhla heavy metal v době, kdy – jak řekl Halford „metal je mrtvý“, a Kiske je „zahanben být jeho součástí“. Ach, jak mě to sere. Tak jsem měl HammerFall rád. Ale pryč od vágního plkání a trochu konkrétněji se mrkněme na to, co je s tímhle výtvorem v nepořádku.

Naprosto hrozná a ubíjející nuda. Při poslechu jsem byl tak znuděný, že mi nějaké podupávání do rytmu ani nepřišlo na mysl. Jen jsem si rval vlasy a kurvoval nad tím, jak je to špatné. Vezměme si to popořadě: první skladba Patient Zero je jedna z mála věcí, které jsou na albu relativně dobré. Pokud pominete mluvené intro, které je úplně prokurveně debilní, neoriginální a na hovno. Nějaká baba do alarmu huhlá cosi o vypuštění viru. Prostě Resident Evil hadra. Nicméně, když se rozjedou kytary, řeknete si „Jojo, to je vončo. To jsme chtěli.“ Pak přijde refrén. V momentě, kdy Joacim začne kvílet deeeevastation, all across the natioooon, tak jsem nevěřícně kroutil hlavou (nebojte, podruhé je „devastation“ nahrazeno slovem „evacuation“, takže v poho). Lacinější rýmy byste jinde asi těžko hledali. Druhá skladba B.Y.H. je ubíjející nuda. Přitom to je naprosto typická hammerfallina. Akorát bez šťávy, jakéhokoliv nápadu, chytlavého ryffu nebo jiného prvku, který najdete v každé dobré hudbě. One More Time, které si švédové vybrali za singl a natočili k němu velice žertovný klip, je strašně na kokot. Tahle skladba byla složena za jediným účelem – pro živá vystoupení. Skandování „one more time“ v refrénu je jak děláné na vyřvávání na koncertech. Jen aby jim na ně někdo po tomhle přišel.

A vůbec, nějaké popisování jednotlivých skladeb je v tomhle případě na hovno, protože nejsou ničím originální. A jak by Rytmus řekl: „Není nic, co bych vypichol.“ Skladba částečně ve španělštině Dia De Los Muertos je sice exotická, ale tím to tak hasne. To nejhorší, co na desce najdete, je snad píseň 666 – The Enemy Within. Při refrénu six six six, twist the holy crucifix jsem se styděl i za autory. Tak debilní texty jsem dlouho neslyšel. A to jsem zvyklý i na Powerwolf a jejich pecky typu Ressurection by Erection. Dále najdete pár tklivých balad, přičemž poslední skladba Redemption je vážně super. Něco takového jsem chtěl! Prostě epický heavy metal! Škoda, že jediná a poslední věc na albu. Snad příště, no.

Aby to nebyla jen samá kritika: pár věcí se mi skutečně líbí. Především zpěvák Joacim Cans jede na sto procent a zpívá jako o život. Tomu můžu vytknout akorát to, že z huby vypouští ty sračkoidní texty, které píše nějaký hrozný hajzl. Druhou věcí jsou sóla Oscara Dronjaka. To jediné mě spolehlivě dokázalo vytrhnout z letargie. Masturbací jak o dušu se snaží vykompenzovat příšernou kompoziční neinvenčnost a krapet se mu to daří. A pár skladeb taky není k zahození. Jenže co dělat s deskou, kde z jedenácti písní jsou poslouchatelné dvě tři?

Zastřelit, spálit, useknout hlavu a zakopat. To je jednak návod na to, jak se spolehlivě zbavit zombíka, a druhak co dělat s novým albem HammerFall. Z jejich tvorby se vytratilo „hammer“ a přišel „fall“. Děs běs panstvo. Děs běs. Kdybyste po mně chtěli nějaké číselné ohodnocení, tak dám 4/10. Zmrdstvo. Uvidíme, co předvedou na Masters of Rock.

autor: Nesthor

Advertisements

4 komentáře

  1. kawkaz

    Zas taková hrůza to není.
    Není to a myslím, že už ani nikdy nebude, tak dobré jako jejich první alba.
    Když jsem to slyšela poprvé, tak jsem si řikala „Co to kurva je“?!?
    Tak jsem si to poslechla ještě jednou, protože jsem si myslela, že se mi to třeba zalíbí. Ale ne, pořád je to hrůza. Jasně, nějaký songy jsou skvělý, ale jiný katastrofa. Možná si na to časem zvyknu.
    Na druhou stranu je to lepší než jejich minulá deska, ale stějně to je nemastný, neslaný. Zhodnotila bych to 5/10.
    Tohle se jim nepovedlo. Čekala jsem od nich mnohem víc!! 😦

    Květen 21, 2011 (2:40 pm)

    • Nesthor

      No. Ono jako vytrženo z kontextu to vážně taková katastrofa není. Jenže to jsou HammerFall a jejich druhá deska v řadě, která stojí za kulové s přehazovačkou (mě osobně se No Sacrifice, No Victory líbilo trochu víc, ale to je spíš věc osobních preferencí), protože mám strach, aby se vůbec někdy vzpamatovali. S takovou budou za pár let hrát popík s kytarovými sóly. Ale všeho všudy zklamali na celé čáře. Jojo změny v sestavě kapely se na nich ušislyšně dost podepsaly 😀

      Květen 25, 2011 (12:22 am)

  2. Pingback: Hovno týdne – Sinergy, Arch Enemy, Nanowar « methalllblog

  3. Lena

    já sem byla na koncertě kde Hammerfall představovali nový album Infected. Je pravda že z albumu bych si vybrala asi 3 songy který bych si poslechla častějc a ostatní bych nemusela.Ale neni to zlý naopak si myslim že se to zlepší.A naprosto souhlasim že tam chyběl templář kladivo atd. To už je vlastně jejich tradice.Doufám že se ta tradice neztatí úplně…………

    Listopad 19, 2011 (8:41 pm)

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s