Metly metlám! Psáno krví a sračkama, co život dal.

Archive for Červen, 2011

Draconian – A Rose for the Apocalypse

Uběhly tři roky a švédská doom methalllová sestava Draconian vydala novou desku. Očekávání jsem měl vysoké, protože předchozí počin Turning Season Within byl naprostý hudební orgasmus. Jak, jestli, co, proč, s kým a za kolik, se dozvíte v recenzi níže. Nutno podotknout, že tohle je ideální příležitost pro Vás, kteří kapelu neznáte a chystáte se na Brutal Assault, protože kapela na něm vystoupí a bude šířit smrt, žal a zmar.

(Celý příspěvek…)

Advertisements

Sepultura – Kairos

Kairos - CoverBanda starých dobrých brazilských rouhačů se nedávno rozhodla vydat nové album s názvem Kairos. Na začátek si dáme trochu teoretických keců. Kairos je starořecký výraz pro čas, stejně jako chronos, avšak mají rozdílné významy. Zatímco chronos je vyjádřením času jako chronologického sledu událostí, kairos se dá přeložit jako čas změny – jakýsi mezičas, ve kterém se stane něco důležitého a vy se můžete od tohoto rozcestníku vydat různými směry. Album je podle slov kapely jakási kolekce „kairos“, které je dostaly až tam, kde jsou, je tedy inspirováno jejich vlastní biografií. Předpokládám, že tyhle filosofické řeči vás, vy metaloví hajzlové, vůbec nezajímají, a čekáte hlavně další porci surové brutality jihoamerických domorodců, kteří vás stáhnou z kůže, pokapou kurare a hodí jako návnadu na piraně do Amazonky. Pojďme se tedy podívat, jakouže to řezničinu na albu najdeme. Na konec se podíváme na to, co se hned nabízí – tedy samozřejmě srovnání se současnými Cavalera Conspiracy. (Celý příspěvek…)


Bizár týdne

Zdar hajzlice a hajzlové.

Dneska mám kurevskou kocovinu – a doufám, že po poslechu následujících kousků ji budete mít taky. Ve stavu mezi blitím a kómatem jsem na youtube hledal co nejvyjebanější covery, tak uvidíme, co z toho bude. Doporučuji podávat s vodkou, ledem a kýblem.

Je libo teplý předkrm?

(Celý příspěvek…)


OSA – Ochranný svaz autorský či Organizace syfloidních autistů ?

Jistě jste si všimli až doteď trvajícího útlumu v přibývání nových článků. Tak ten je právě u konce. Banda líných hovad se probouzí (tady mluvím čistě za sebe, ostatní určitě nemohli přispívat z nějakých šlechetnějších důvodů, já osobně žel bohu žádné takové neměl) a začíná znova spisovat. Můžete zase vesele pokračovat v každodenním sjíždění novinek, opět tady nějaké budou. Dnes, na rozjezd, to bude kratší úvaha na téma OSA. (Celý příspěvek…)


A opět V Plamenech!

In Flames vydali novou desku a to je vždycky velká událost, která mezi fans rozpoutá diskuse, které nezřídka končí vyraženými zuby a psími výkaly rozmazanými na oděvu a obličeji. Na jedné straně sporu stojí vyjebanci, co těžce oblibujou tvorbu IF přibližně do alba Clayman, na straně druhé stojí vyjebanci, co blibují tvorbu IF od Claymana do současnosti. A pak je tady ještě třetí strana, do které patřím i já, která zastává názor, že dobré věci jsou na všech albech, že chtít, aby IF hráli furt to samé je pičovina a že není nic špatného na tom hledat nové možnosti a nedržet se dogmaticky jednoho a toho samého zvuku. No a to je také důvodem toho, proč naši třetí stranu kopou do prdele jak staroinflejmsáci, tak i novoinflejmsáci. A jinak se máme všichni moc rádi. (Celý příspěvek…)


Dvojitá recenze: Oblivion – Trails of Blood

Protože polovina redakce jsou členové melo-death metalové kapely Oblivion, která vydala před nedávnem své první demo, rozhodli jsme se, že když kurva vedeme tento nekorektní blog, nebylo by na škodu jej zneužít a trochu se propagovat. Abychom však byli alespoň trochu objektivní a nepsali si to sami jak šulini, požádali jsme Aethera z Rise of Cthulhu a redakční členy, kteří v kapele nejsou. I když jsou našimi přáteli a známými, vtloukali jsme jim do hlavy, že na nás nemají brát ohledy a pořádně nás zkritizovat. O to bychom chtěli požádat i vás čtenáře. O konstruktivní názory a kritiku. Co se vám líbí/nelíbí a proč se vám to líbí/nelíbí. Komentáře typu „Je to na kokot, smrdí to a je to prostě pičaté.“ nám jsou k hovnu a ničemu nepomůžou. Zato když napíšete proč to smrdí, můžeme si z toho vzít ponaučení a v budoucnu to vzít v potaz. Kdybyste si nás chtěli poslechnout naživo, hrajeme 17.6. v Třinci v klubu Barrocko a 18.6. v ostravském Hudebním bazaru.

(Celý příspěvek…)


Arch Enemy – Khaos Legions

Tak tady máme novou desku od Arch Enemy. Deska plná rebelie, precizní hry a masakrózního vokálu Angely Gosow. Přesto se však nemůžu zbavit pár „ale“. (Celý příspěvek…)


Rumpelkombo recenze na nové Alestorm!

Skotští piráti Alestorm se v posledních několika měsících zavřeli s bečkou rumu do studia, aby nám přinesli nové epické album o výpravách hrdinných hrdlořezů, kteří brázdí moře celého světa, bojují s podmořskými příšerami a další havětí. V následující Rumpelkombo recenzi se podíváme, jak se jim to povedlo. Našroubujte dřevěnou nohu, uvažte pásku přes oko, na rameno usaďte ukřičeného papouška, otevřete flašku rumu a vyražte s námi na dalekou plavbu za dobrodružstvím a zlatem.

(Celý příspěvek…)


Cover týdne – Hammer Smashed Face, Demigod, Wait and Bleed

Dnešní cover je tak trochu naruby, převrácený, zvrácený a vyvržený. Většinou, když někdo vezme nemethalllovou skladbu a dá ji do slušivého oděvu z kůže, železa a krve, píseň dostane koule, říz a tvrdost. Vždyť předělávky songů z jiných žánrů jsou právě nejzajímavější. Tento týden to bude přesně naopak. Máme tady tři pecky předních black, death a nu (či kýho šlaka to, co Slipknot hrajou) kapel a jednoho losangelského rocekra, Andy Rehfeldta. Ten výše zmíněné skladby vzal, uřízl jim koule a předělal je do tzv. radio Disney verze. Je to nehorázná prdel a Andymu všechna čest, protože všechny nástroje jsou zahrány s naprostou precizností. Ideální způsob, jakým naučit vaše malé caparty poslouchat methalll. Pohádková melodie a čistý zpěv pěkně zaryjí do paměti texty o násilí a Satanovi :D.

(Celý příspěvek…)


Jak se stát methalllstar, část I.

Pro spoustu z nás je určitě lákavá myšlenka, že být metalovou hvězdou spočívá v něčem tak jednoduchém a dosažitelném, jako je pakt s Ďáblem, ukořistění Pick of Destiny, prolití tisíců litrů lidské krve nebo v něčem podobném. Pravda je ale mnohem krutější, přátelé – chce to cvičit, cvičit, cvičit, kurva cvičit. Většina (úspěšných) kapel se pohybuje po přibližně stejné ose: s někým se sejdete, chcete něco hrát, začnete to hrát, hodně hrajete, nazkoušíte si dost vlastní hudby, koncertujete, nahrajete nějakou desku či dvě, podepíšte pár papírů, hrajete víc, začnete cestovat, pak další placka a tak dále. V pozadí se minimálně ze začátku stále nese to dotěrné hrátcvičithrátcvičitchrát… Pokud vás neodradí ten holý fakt, že „ona je to fakt docela i dřina, když na to přijde“, nic vám nebrání v tom, abyste si to taky vyzkoušeli. Kdo ví, třeba se z vás a vaší bandy časem stane nová celosvětová hudební legenda. Anebo to bude nějaký čtrnáctiletý ubožák a neschopný gej z USA. Těžko říct. Život není fér.  (Celý příspěvek…)