Metly metlám! Psáno krví a sračkama, co život dal.

Jak se stát methalllstar, část I.

Pro spoustu z nás je určitě lákavá myšlenka, že být metalovou hvězdou spočívá v něčem tak jednoduchém a dosažitelném, jako je pakt s Ďáblem, ukořistění Pick of Destiny, prolití tisíců litrů lidské krve nebo v něčem podobném. Pravda je ale mnohem krutější, přátelé – chce to cvičit, cvičit, cvičit, kurva cvičit. Většina (úspěšných) kapel se pohybuje po přibližně stejné ose: s někým se sejdete, chcete něco hrát, začnete to hrát, hodně hrajete, nazkoušíte si dost vlastní hudby, koncertujete, nahrajete nějakou desku či dvě, podepíšte pár papírů, hrajete víc, začnete cestovat, pak další placka a tak dále. V pozadí se minimálně ze začátku stále nese to dotěrné hrátcvičithrátcvičitchrát… Pokud vás neodradí ten holý fakt, že „ona je to fakt docela i dřina, když na to přijde“, nic vám nebrání v tom, abyste si to taky vyzkoušeli. Kdo ví, třeba se z vás a vaší bandy časem stane nová celosvětová hudební legenda. Anebo to bude nějaký čtrnáctiletý ubožák a neschopný gej z USA. Těžko říct. Život není fér. 

Jak už jste asi pochopili, v tomto několikadílném článku se budu zabývat vším, co by měl vědět a čím si musí projít ten, kdo se rozhodne nesedět jenom doma na prdeli před repráky a radši si založit kapelu vlastní. Některé připomínky a pojmy, které tu padnou, můžou někomu připadat jako pro debily, ale i ten tu může najít pár zajímavých informací. Jinak je to záměrně psáno hezky od píky. Takže začněme:

Bod 0: Členové

Schválně mluvím o nultém bodu, protože tohle je problém, který velká spousta začínajících kapel prostě řešit nemusí. Ze začátku se sejde banda kámošů, v hospodě se domluví, že se stanou nejslavnější agro-black kapelou (to by, upřímně, asi nebylo tak těžké), no a pokud to vydrží až do rána, mají vystaráno. Pokud už umí na něco hrát, hned je o problém míň, pokud ne, naučí se. Pro tyto novopečené wannabe muzikanty bude některý z následujících dílů. No a jinak se dá vše vyřešit inzerátem nebo ptaním se po kamarádech, spolužácích, na koncertech, otravováním cizích lidí na ulici, jak komu co vyhovuje. Pokud je to váš první hudební pokus, určitě je důležité, aby to v kapele fungovalo i na bázi sociální, protože být od začátku přesvědčený, že zbytek kapely kromě vás jsou vylízaní mamrdi, to není úplně nejlepší start. A teď je hlavně důležité, aby vám to aspoň chvilku vydrželo. Inu, nakonec se prostě nějaká podivná skupinka lidí vždycky sejde a všichni dohromady začnete řešit další problémy, jako například:

Bod 1: Zkušebna

Dobře, není úplně pravda, že zkušebna je hned první věc, kterou je třeba se zabývat. Ale teď na chvilku pomineme takové dva drobné fakty, totiž že musíte nejdřív UMĚT HRÁT na nástroje, které ovšem musíte VLASTNIT. Nebo mít půjčené. To je jasný, k tomu se dostaneme později, nikdy ale není příliš brzo na to zamýšlet se, kde vlastně budete hrát, až na to přijde. Proces shánění prostorů pro „řízenou destrukci strun, blán bubnů a všech těch malých součástek v aparatuře“ (metal) totiž často může trvat nepříjemně dlouho. Pokud máte ve svém okolí další hudebně činné (nejen) headbangery, poptejte se sami, jak to řeší oni, já tady vyslovím pár nejčastějších řešení. Tak.

1. Garáž

Garáž je na hovno. Je stavěná na to, aby si v ní válely plechy škodovky, ne na to, aby se v ní tvořilo umění. Bude vám to tam často znít jak z prdele, pokud si ji solidně neodzvučíte, brzo se setkáte s davy nasraných sousedů… nemáte tam hajzl, zato často solidní svinčík… A hodně štěstí s nervama, až jednoho deštivého dne zjistíte, že vás nějací mamrdi vykradli, čímž vám vzhledem k vaší pravděpodobně nemilé finanční situaci na nějakou dobu zhatí hudební budoucnost. Taky vás ten idylický deštík může vytopit – škoda podobná, nervy v kýblu úplně stejně. Přesto v garážích zkouší nezanedbatelné množství kapel. Je to totiž samozřejmě nejpřístupnější řešení. Přesto, máte-li z čeho vybírat, garážím se raději vyhněte, pokud to jde. Neinvestujete-li hned ze startu další peníze do pořádného o(d)zvučení* vaší boudy, budete dělat hrozný bordel a uvnitř vám to bude stejně znít jak z prdele. Pokud máte navíc garáž někde v parkovacím komplexu mimo frekventovanější části města, o vykradení si přímo říká. Tím tuplem, když na sebe přes den svou hlasitou tvůrčí činností sami ty hajzly lákáte jak masařky na mrtvolu. *(viz konec článku)

2. Sklep

V paneláku to moc realizovatelné není (ale už jsem taky slyšel), zato v rodinném domku nebo pod nebytovým objektem to může být celkem solidní flek. Opět je třeba dát majzla na zvukovou izolaci, neboť majitelé oněch prostorů nad váma (ať už jsou to rodiče – v případě domku – nebo vlastníci klubů, restaurací, whatever, v jejichž sklepě sockujete) umí být prudérní. Výhodou je pak jednak to zabezpečení, druhak často lepší dostupnost…

3. Pronájem zkušebny

Tady bohužel nemůžu být příliš nápomocen, protože v našich krajinách pokud vím nikdo jako zkusebny.com a podobně neúřaduje. Co jsem si ale přečet a zaslech, je to podle mě dobrá věc. Jakože dost dobrá – ze začátku můžete být ochotní dávat peníze do pronájmu místo do nákupu aparatury, aspoň zatím, a odměnou vám pak bude vybavení na lepší úrovni, než byste si sami mohli dovolit. Prostory přímo stvořené (doslova) pro zkoušení. Těžko říct, nemám osobní zkušenost, ale pokud tohle čtete, jste z Prahé a jiných měst, kde tady tohle funguje a máte osobní zkušenost, napište do komentáře a podělte se s ostatními.

4. Jiné

Možností je nespočet – někdo tvrdil, že je v pohodě zkoušet venku. To si teda moc nedokážu představit, ale vidíte sami, že když se chce, tak to jde. Ještě dobrá a poměrně oblíbená možnost je domluvit se např. s vaší blízkou školou (základní, střední). Taky – akustika není nijak skvělá, ale jinak jsou podmínky dobré, no ni?

Klidně se taky podělte s ostatními, kde zkoušíte vy, je mi jasné, že jsem nevyjmenoval zdaleka všecko, kde se zkoušet dá. Jinak tímto končím dnešní příspěvek. V příštím díle se ještě na chvilku vrátím ke zkušebnám a popíšu problematiku zvukového zajišťování zkušebny – zadržování zvuku, který se snaží prosrat stěnami ven, a zkvalitnění zvuku, který se zdržuje uvnitř a tvoří výsledek vašich hudebních pokusů. Pokud to vyjde, zahrnu už i rovnou bod 2: Trocha nezbytné teorie. Takže začněte žhavit lampy v mozku, budou se přijímat informace.

Sejtn.

autor: Parxer

Reklamy

3 komentáře

  1. Scythe

    My máme to štěstí, že zkoušíme u kámoše v bytě, kde má horní patro pro tyhle účely zařízený 😉 Navíc v okruhu zhruba dalších pěti kilometrů moc lidí nebydlí, takže co do podmínek je to ideální.

    Červen 2, 2011 (9:14 pm)

  2. My jsme taky zpočátku řešili, kde zkoušet, ale nakonec se ukázalo, že když se chce, všechno jde. Nejdřív jsme byli nasádlení v Domě dětí a mládeže v Hustopečích, je to tam takové centrum kultury, abych tak řekl. Měli jsme pro sebe celou tělocvičnu (a to jsme byli tehdy jenom tři). Pak nám tam předělali posilovnu na M-klub a ted zkoušíme v malém, ale odzvučněném kumbálu, ve kterém je nakoupená aparatura, elektrické bicí a všechno právě k tomuto účelu: pro zkoušky kapel. 350,- za půl roku, to je za pusu. Asi máme holt štěstí. A nebo ne, chce se to prostě optat po vaší obci, kdo ví, co se ve vašem městě všechno skrývá ;o)

    Aether

    Červen 3, 2011 (8:26 pm)

  3. Článek mě opravdu zaujal,
    pouze jsem zděšen když sem si přečetl názor na garáž :D.
    Na naši jsme vskutku hrdí a nedáme na ní dopustit.
    Po tomhle článku si ji každopádně aspoň víc zabezpečíme … 😀

    Článek super, díky, Alfonz

    Květen 3, 2013 (9:10 pm)

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s