Metly metlám! Psáno krví a sračkama, co život dal.

Dvojitá recenze: Oblivion – Trails of Blood

Protože polovina redakce jsou členové melo-death metalové kapely Oblivion, která vydala před nedávnem své první demo, rozhodli jsme se, že když kurva vedeme tento nekorektní blog, nebylo by na škodu jej zneužít a trochu se propagovat. Abychom však byli alespoň trochu objektivní a nepsali si to sami jak šulini, požádali jsme Aethera z Rise of Cthulhu a redakční členy, kteří v kapele nejsou. I když jsou našimi přáteli a známými, vtloukali jsme jim do hlavy, že na nás nemají brát ohledy a pořádně nás zkritizovat. O to bychom chtěli požádat i vás čtenáře. O konstruktivní názory a kritiku. Co se vám líbí/nelíbí a proč se vám to líbí/nelíbí. Komentáře typu „Je to na kokot, smrdí to a je to prostě pičaté.“ nám jsou k hovnu a ničemu nepomůžou. Zato když napíšete proč to smrdí, můžeme si z toho vzít ponaučení a v budoucnu to vzít v potaz. Kdybyste si nás chtěli poslechnout naživo, hrajeme 17.6. v Třinci v klubu Barrocko a 18.6. v ostravském Hudebním bazaru.

Nesthor

I.
K České scéně jsem nikdy skutečně nepřilnul a nevidím k tomu ani nadále důvod, avšak najdou se i případy, které stojí za pozornost. Jsou jimi dvě ostravské kapely Kopr a Oblivion. První zmiňovaná je nadějná rocková sebranka, ale osud té druhé jmenované, hrající melodický death metal, je aktuálnější, protože dali společně konečně dohromady své první demo. To, co vyzrálé ouško posluchače chytne napoprvé, je ovlivnění starou gothenburgskou scénou, ke které se kapela sama dobrovolně hlásí. Puberťácké roky, kdy In Flames, Dark Tranquility, At the Gates, tvořili základ jejich posluchačského vyžití, jsou více než očividné. Vlivy v rámci kapely jsou nepochybně různorodé, ale výše uvedené platí především pro kapelníka Lukáše Balabána, který je touto hudbou ovlivněn nejvíce a předává ji kapele v rámci svého skladatelského postavení. Vlivy z raného metalového období jsou základním stavebním kamenem, Lukáš je ale rozvíjí dle svých doposud nabytých zkušeností. Jeho práce by se dala nazvat jako post-gothenburg (neplést s post-rockem, ke kterému mají mladíci obecně hodně daleko), jelikož vychází z daných postupů, ale pracuje s nimi dle vlastního uvážení. Kapela má na svědomí již několik skladeb vlastní výroby, a proto nadešel čas pro první demo. Pokud jste jedni z mála, kteří měli šanci slyšet dosavadní tvorbu v „garážovém“ provedení, pocítíte na aktuálním demu výrazný posun, ale rovněž poznáte reálný vzhled skladeb. Prvotní nahrávky měly své kouzlo neohrabaného bordelu, vyznívající svou organičností. Zvuk nového dema však smetl ze stolu veškeré nadbytky a ukázal kapelu v mnohem reálnějším světle. Když se za pomoci kvalitnější nahrávací techniky rozkrájela mlha amatérského nánosu, výkon všech jedinců je najednou čitelnější.

Vážně si nemůžu pomoct, ale na to, že je to demáč, kapela hraje opravdu zajímavě, ale stále se jedná o mladickou směsku trochu naivních, ale zároveň upřímných sdělení. Skladatelský talent je neoddiskutovatelný a bude nepochybně plodný, ale stále je natolik načichlý rozličnými hudebními vlivy, že bude ještě dlouho trvat, než se od nich oprostí. Do toho je tu snaha sdělit mnoho. Tu trochu vynucené sólo, tu snaha o skupinový chorál, tu nepřirozený přechod na bicí. Až překvapivě velké množství hudebnického projevu zní atraktivně, avšak trpí onou nekompaktností a nedostatkem určitého nadhledu. Ale co, je to první demo, a když si vybavím zvěrstva, co nahrávaly dnešní velké kapely na svá první dema, musíme ocenit nabídnutý materiál. Kytarové riffy mají koule, sóla šťávu, bicman toho má už taky dost za sebou, basa se nestydí projevit, a i když zpěvák ještě potřebuje svůj vokál vyšperkovat, je výsledný komplet zajímavou záležitostí. Velkou výhodu vidím i v jisté hravosti skladeb. Texty se zabývající životem a smrtí i trpkými momenty lidského osudu a nepochybně byly skládány s přispěním nějaké té promile. Dodatečné efekty střelby či hrobového smíchu jsou neopomenutelným detailem dema. Mládí si chce zařádit a udělat dostatečný hluk, jistě tak ještě nějakou dobu potrvá, než členové kapely pochopí sami sebe a způsob, jakým se budou chtít vyjádřit. Nadějné semínko bylo zaseto a můžeme jim jen přát motivaci a inspiraci k dalším výkonům. 6/10

autor: Ozzy

II.

Upadnout v zapomnění, nebo jen vykročit na dalekou cestu?

Co mi okamžitě padlo do oka, byly názvy skladeb, které mě docela dostaly. Undead, Dawn of Vampyric Age, Blood Vaults? Pěkné, říkám si, nemrtvácká tématika. Pokud bude hudba odpovídat, bude mě to bavit. Pro jistotu si dám topinku s česnekem, vezmu kříž do ruky a spustím první skladbu.

Na prvních několik vteřin mě posedne myšlenka: „Amon Amarth natočili nové album!“ Jak ale skladba pokračuje, jsem přesvědčen o opaku. Skladby mají vlastní ráz; použití kopáku je střízlivé, kytary odvádějí dobrou práci, sóla jsou povedená, basa vše velmi uceleně podtrhuje a zpěv – jak jinak než dobře nakřáplý řev – dává najevo, že se tu skutečně nevypráví o dětech hrajících si na pískovišti. Songy nejsou zbytečně uhnané, přesto ale neztrácejí svůj důraz. Nejspíš za to mohou nejednotvárné rytmy bicích a líbivé riffy, které se občas naleznou ve velmi přitažlivé disharmonii se zbytkem melodie (a upřímně, nemáte vší té harmonie v hudbě už někdy po krk?).

Původně jsem prosil o texty, ale potom jsem si řekl: nejprve udělám prvotní poslech, ať na mě hudba udělá dojem bez textů. No, jak se nakonec ukázalo, zase až tolik jsem je nepotřeboval – zpěvák vyslovuje dostatečně zřetelně, a tak jsem potěšeně naslouchal jak hudbě, tak jejímu poselství. Akorát anglická gramatika a hlavně výslovnost by si občas zasloužily jisté úpravy (výslovností nemyslím ani tak jednotlivé zvuky anglické fonetické abecedy – ty jsou zde na české poměry zvládnuty relativně dobře –, jako spíš důrazy na správných místech v některých slovech a ve slokách obecně). Každý nástroj, zdá se, dostane prostor pro sólový projev (ať už delší či kratší) a povedeně jej využívá; sólo bicích mi vždy (v jakékoliv písni jakéhokoliv interpreta) přijde jakoby mimo skladbu, i tady mě mírně vyvádí z míry, ale do celku to sedí, kytary mu dávají oporu a následný čistě basový part ho svým způsobem uzavírá.

Abych se vrátil úplně na začátek, názvy mi evokovaly gothicky hororovou muziku, a tak jsem podvědomě očekával jeden nástroj, který si s tímto žánrem spojuji – keyboard. Ten se ovšem nedostavil. Vadilo mi to? Ne. Skladby keyboard rozhodně nepotřebují, vystačí si plně bez něj. Navíc Bandzone hlásí žánr „death-metal“ (toho jsem si všimnul až potom), a tam bych keyboard vlastně ani nečekal. Poslech skladeb mi velmi rychle utekl a tak nějak jsem zatoužil po dalších. Má krev byla nejspíš již vysáta a stal jsem se stoupencem tohoto kultu, tvorem noci, nemrtvým… Čili co dodat? Hudba je povedená, je propracovaná, správně tvrdá bez zbytečné a kýčovité brutality, každý nástroj odvádí svou práci na melancholických melodiích a vokály všemu dávají punc metalového zážitku. Jen tak dál, demo je to slibné, první studiovka bude jistě neméně povedená.

Hail Oblivion a nasheadbangovanou!

autor: Aether

Oblivion na Bandzone

Oblivon na Facebooku

Reklamy

2 komentáře

  1. Pingback: Jak na… death growl « methalllblog

  2. Pingback: Metalgate Massacre « methalllblog

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s