Metly metlám! Psáno krví a sračkama, co život dal.

Sepultura – Kairos

Kairos - CoverBanda starých dobrých brazilských rouhačů se nedávno rozhodla vydat nové album s názvem Kairos. Na začátek si dáme trochu teoretických keců. Kairos je starořecký výraz pro čas, stejně jako chronos, avšak mají rozdílné významy. Zatímco chronos je vyjádřením času jako chronologického sledu událostí, kairos se dá přeložit jako čas změny – jakýsi mezičas, ve kterém se stane něco důležitého a vy se můžete od tohoto rozcestníku vydat různými směry. Album je podle slov kapely jakási kolekce „kairos“, které je dostaly až tam, kde jsou, je tedy inspirováno jejich vlastní biografií. Předpokládám, že tyhle filosofické řeči vás, vy metaloví hajzlové, vůbec nezajímají, a čekáte hlavně další porci surové brutality jihoamerických domorodců, kteří vás stáhnou z kůže, pokapou kurare a hodí jako návnadu na piraně do Amazonky. Pojďme se tedy podívat, jakouže to řezničinu na albu najdeme. Na konec se podíváme na to, co se hned nabízí – tedy samozřejmě srovnání se současnými Cavalera Conspiracy.

Úvodní skladba Spectrum se dá chápat jako takové intro. Je velice jednoduchá, příliš tvořivosti zde kapela neukazuje, ale přesto má skladba svoji sílu a na úvod určitě patří. Druhou věc v pořadí Kairos známe již z dříve vydaného klipu. Skvělá sepulturovská koncertní metačka, která si určitě zaslouží být titulní skladbou. Následuje pekelný nářez Relentless. Derick předvádí všechny své vzteklé polohy a ukazuje, že je víc než dobrá náhrada za Maxe. Hlavně v druhé části skladby už jsem se viděl uprostřed krvežíznivého běsu v prvních řadách na jejich koncertě. Následující půlminutové intermezzo 2011 obsahující pouze neurčité změti zvuků skupiny hovořících lidí mi příjde dost zbytečné a vůbec jsem nepochopil jeho smysl. Just One Fix je coverem Ministry a podle mého názoru není příliš povedený, v podání Sepultury ztrácí industriální atmosféru a působí dost jalově. Zato další dva kusy Dialog a Mask, to už je jiná brazilská káva a asi bych je považoval za vrchol alba. Dravé, surové, agresivní skladby, tak jak se na Sepulturu patří. Vzteklý Derickův ječák umocňuje celý zážitek. Ten mi nezkazí ani další zbytečná vložka s názvem 1433. Rychlejší trashovka Seethe není nijak výrazná, ale na albu mi rozhodně nevadí. Působí jako takové odlehčení před dalším klenotem Born Strong. Zběsilá atmosféra se vám zaryje pod kůži a nepustí dokud z vás nezačnou odpadávat kusy masa. U téhle desáté skladby v pořadí mohu kvalifikovaně a oběktivně konstatovat, že je to KURVA nářez.  Ne nadarmo se ale říká, že by se mělo v nejlepším skončit. Ve zbytku až příliš dlouhého alba totiž kromě jediné skladby, která ještě stojí jakž takž za poslechnutí (klasická sepulturovská nakládačka No One Will Stand), najdeme už jen velmi rozpačitou věc a vatovou záležitost Embrace the Storm, nepříliš pochopitelnou industriální vložku Structure Violence a další dvě totálně zbytečná půlminutová intra s velmi nápaditými názvy 5772 a 4648. Kromě oné „základní“ verze existuje dokonce ještě delší verze „deluxe“, kde můžeme najít navíc cover na Prodigyho Firestartera a, chvála Ner’zhulovi, poslední bonus track Point of no Return.

Album bych ohodnotil známkou 5 z 10. Body strhávám hlavně za přílišný počet skladeb na albu (kdyby byl poloviční, vůbec bych se nezlobil). Pokud vás unudil k smrti předchozí nekonečný výčet skladeb, pak splnil účel, protože přesně takový pocit jsem z alba měl. Například absolutně nechápu význam těch 4 debilních půlminutových inter. Příjde mi to, jako kdyby Andreas Kisser zapomněl zapnuté nahrávání na svém mobilu během nákupu v supermarketu a toto zařadil na album, aniž by se obtěžoval alespoň změnit telefonem automaticky přidělené číselné názvy nahrávek. Další co mi vadí v některých skladbách je Derickův heslovitý zpěv ve stylu „slovo na každou dobu“. Občas to vypadá jako dětské metalové rozpočítadlo „jedna, dvě, tři, čtyři, pět, cos to, Dericku, cos to sněd?“. No vtipná kaše to asi nebyla. Je pravda, že se na albu najdou i dosti dobré momenty (Kairos, Born Strong, Mask, Relentless…) a proto nestrhávám víc, ale jako celek je album rozpačité a špatně poskládané.

Ve srovnání s novým albem Cavalera Conspiracy však bez problémů obstojí. Třebaže Kairos určitě nepatří k nejpovedenějším, a to ani z nové éry bez Maxe, rozhodně se nedá říct, že by se jednalo o průšvih. Blunt Force Trauma v podstatě nese tytéž rysy, které vytýkám Kairos, avšak narozdíl od něj nepřináší vůbec nic, kvůli čemu bych album měl rád. Navíc po skvělém debutu Inflikted zůstalo velmi za očekáváním.

Doporučuju si Kairos poslechnout. Jen je třeba se obrnit solidní trpělivostí a najít si v tom to své.

Howgh.

autor: Metlosh

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s