Metly metlám! Psáno krví a sračkama, co život dal.

Savandry – Luminar Abyss (aneb v hubě sucho jako na savaně, dejte mi někdo kurňa pivo!)

Už dlouhou dobu mě pronásledoval přízrak, kterému jsem nakonec nemohl utéct, a tak jsem zanechal prokrastinace a konečně splnil to, co jsem sliboval už tak dlouho. Zasedl jsem ke stolu, pustil si už po několikáté Luminar Abyss a začal psát recenzi…

Z propasti skutečně zpočátku zazáří světlo a osvítí nic netušícího posluchače. Pak přijde nijak neuhnaná skladba Savandry se spoustou orchestrálních prvků, které nakonec spolu se zpěvákovým hlasem vytvoří dokonalou iluzi Metallicy. Když jsem to slyšel poprvé, okamžitě mi zatrnulo a musel jsem chvíli uvažovat, kde Savandry natrefili na Jamese Hetfielda a jak ho u všech trsátek donutili nazpívat tohle demo! Až po konverzaci s Richaaarrrdem jsem byl ujištěn, že se nejedná o Hetfielda, ale o Tomáše „Kuře“ Foldynu, který by se skutečně mohl v klidu živit jako Jamesův záskok na koncertech, když Hetfield dostane rýmu. Skladba je docela energická a má jakýsi starobylý až gothický nádech, který dokážu ocenit, ale je v ní na můj vkus možná až příliš breakdownů, které jí sice dodávají ozvláštnění, ale ubírají jí na síle. Dokážu si představit, že v téhle části na koncertě dav skanduje nebo dostává od zpěváka pokyn, aby utvořil wall of death, ale nejsem si jistý, jestli to na albu funguje tak, jak by mělo. Ovšem cestu do bájné země Savandry jsem si užil, je na každém z nás, jestli zůstaneme nebo ne, dveře jsou prý stále dokořán otevřené…

The Last Day nás zavede na lůžko umírajícího a činí tak bez laciného doomu, píseň je pomalejší, ale ne příliš. Vybafnou na nás i docela akční části, kdy bicí rychle střídají rytmy, a nějaké to kytarové sólo, které nezklame a možná i potěší. Tady se například ke konci povedl naznačený závěr, který mě skoro přesvědčil o tom, že píseň už skončila. Ovšem pak na mě nečekaně zaútočil refrén, to byl povedený trik.

Memories from the Soul je pro mě trochu nepochopitelná skladba. Nevím, proč hoši plýtvají 5 minutami času na instrumentálku, když mají zpěváka s tak vzácným hlasem, ale na druhou stranu se tu zase mohl každý nástroj rozjet podle svého a ukázat, co kdo umí. Kytaristé Tomáš Pilch a Dan Szarfanek odvádějí slušnou práci při vykreslování melancholických melodií, které přecházejí v zajímavá sóla. Skladba se někde v půlce zvrhne v melodii nápadně podobnou Eye of the Tiger, nevím, jestli to byl záměr nebo ne, ale když jsem to slyšel, docela mě to pobavilo a vykouzlilo úsměv na rtech.

Horse’s Tears má dobře vymyšlený rytmus, který skutečně evokuje cval koně, což musím jako poetická duše pochválit, hudba sama zde skvěle vyjadřuje téma. Je to smutná píseň o využívání a týrání koní, o tom, jak se asi musí cítit ztrhaný kůň, který vzpomíná, jaké to bylo volně se prohánět po lučinách. Uslyšíme tu i smyčcové sólo, které je předpokládám provedeno na keyboard klávesákem Adamem Staniekem.

Ze skladby Aurora Borealis na mě už od začátku dýchá mrazivý black metal, ovšem bez jakéhokoliv satanismu nebo anti-křesťanských narážek. Spíš mi to tak přišlo díky pomalým utahaným částem střídaným rychlými blastbeaty a triolami produkovanými bicmenem Ondřejem Gašparem a basovým duněním v podání Vojtěcha Važíka. Myslím si, že byl dobrý nápad tuto skladbu umístit až na předposlední místo. Na člověka se tím ke konci chvíli sápe temnota, která postupně přejde spíše ve smutnou náladu, a potom to vše odpluje v durově laděném outru někam do neznáma. Poslouchá se sice dobře, ale nemůžu si pomoct, možná že je na můj vkus příliš rozdílné od zbytku dema, jako by tam ani nepatřilo. Taky možná i s intrem mohlo být trochu delší, ale je pravda, že všeho moc škodí. Závěr tím tedy vytvořen je a dílo je dokončeno.

Jako celek demo pospolu sedí (až tedy možná na to outro), přestože se skladby od sebe navzájem liší, jde v každé poznat jakýsi charakteristický otisk, takže věřím, že i následující počin Savandry bude hned rozpoznatelný.

Texty jsem si pročetl se zalíbením a vzhledem k jejich propracovanosti co se obsahu a myšlenek týče jsem musel odpustit všechny nedostatky v anglické gramatice. V podstatě je odpouštím stejným způsobem jako občas záhadnou výslovnost některých slov, protože Tomův hlas, přiznejme si to na rovinu, prostě přebíjí všechny jazykové nedostatky!

Pokud máte rádi Metallicu a nemáte moc peněz, jděte na Savandry, potěšeni a spokojeni budou všichni! Pro poslech na živo doporučuji skandování v klidných breakdownech a umírněný headbanging. Pro poslech doma pak pohodlnou židli, hrnek černé kávy a makovou buchtu. Tohle v kombinaci se Savandry udělá váš den ještě příjemnějším ;o) Kapele přeji co nejvíce úspěchů a přál bych si někdy v budoucnu setkání na společném pódiu (i když nám to teď v červenci nevyšlo).

 

Tak zase někdy nasheadbangovanou!

 

Autor: Aether

Celé demo je k poslechu na bandzone kapely.

Reklamy

One response

  1. Pingback: Máme ho!!! | metallica revival

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s