Metly metlám! Psáno krví a sračkama, co život dal.

Fleshgod Apocalypse – Agony

Naprostá skvělost! Naprostá ryzí detsmethalllová skvělost!  Neexistuje nic, co by mohlo uvést tuto recenzi lépe. Nedávno mě potkal jeden z těch vzácných okamžiků (o to více ceněný), kdy si pustíte album pro-vás-zatím-neznámého interpreta a už nestačíte ani doběhnout na hajzl a poserete se od hlavy k patě. Italští Fleshgod Apocalypse vydali svou druhou desku, na které předvádí extrémní methalll té nejvyšší kvality. Methalll, který vás stáhne z kůže, vyrve vám vnitřnosti, dá vám je sežrat a nebude s tím spěchat. A vy si to kurva užijet. Shrnuto, podtrženo: máme zde dočinění s BRUTÁLNÍM DETSMTETHALLLem!!!

Tito taliánští hajzli natočili svou první desku s názvem Oracles v roce 2009. Na ní prezentovali velice kvalitní technický death s nijak výraznými, ale vcelku příjemnými symfonický prvky. O rok později do kapely přichází Francesco Ferrini, který se zhostil piána a aranží orchestrálních partů, které rázem dostaly ty správné koule. Nasnadě je srovnání s neméně skvělým počinem, který vyšel taky tento rok, albem The Great Mass od Septicflesh. Ač se to může zprvu zdát rozumné, nakonec dojdete k tomu, že každý přistupuje k věci z různých konců. Septicflesh nám naservírovali  atmosférická jatka, po jejichž poslechu se v noci budete bát zajít si na záchod. Zatímco Fleshgod Apocalypse jsou ukrutný death nářez, který s atmosférou určitě pracuje, ale nejde o ni na prvním místě.

Agony obsahuje 10 skladeb. Album uvádí intro a zakončuje klavírní outro ve stylu pozdního romantismu v klasické hudbě, (ala Rachmaninoff) nesoucí totožný název jako album. Svým způsobem jde o koncepční album, skladby na sebe často plynule navazují a názvy i texty spolu více či méně souvisí. Vnitřek alba je vyplněn písničkami se stopáží pět minut a více. To dává dost prostoru pro změny nálad během písniček, orchestrální dohry (například v The Imposition je vážně kulervoucí), klavírní mezihry, kytarová sóla (často dosti melodická a zajímavá) a podobné kokotinky. O hlavní vokály se stará rytmický kytarista s jeho ultimátně brutálním growlem a basák, který haleká v operním stylu. Tento čistý hlas nemusí úplně každému sedět, mně osobně se ale líbil a dle mého názoru přidává albu na originalitě a epičnosti.

Rozhodně bych se měl zmínit také o technické stránce alba. Ta je na úrovni, na kterou posluchač není běžně zvyklý. Bubeník určitěnevydrží odehrát koncert bez adrenalinu aplikovaného rovnou do srdce a ostatní členové kapely v něčem rozhodně jedou taky. Člověku se ani nechce věřit, že obsah netrpí na úkor takovéto formy a za to jim tleskám. Některé kapely by si měly vzít příklad.

Fleshgod Apocalypse musí potěšit každého fanouška tvrdého metalu. Album má vše, co od něho můžeme čekat a ještě více. Po nesčetně posleších těžko hledám nějaký nedostatek, proto asi nikoho nepřekvapí, když mu udělím perfektní hodnocení 10/10 a půjdu si ho poslechnout ještě jednou.

Autor – Ravel

Reklamy

One response

  1. Pingback: Co nám rok 2011 přisral « methalllblog

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s