Metly metlám! Psáno krví a sračkama, co život dal.

Cruadalach – Lead – Not Follow

Tak jako teče voda a tak jako bohyně Epona splétá hřívu hříbat, stejně tak plyne i čas a tentokrát nám přinesl nový počin českých pohanských šílenců Cruadalach. Po velmi působivém demíčku AGNI-Unveil whats burning inside jsem byl na jejich první plnohodnotné album velmi zvědavý.
Jak jsem už říkal, na album jsem čekal v podstatě napjatě. V posledních týdnech jsem za deštivého depresivního počasí a ještě horší nálady pomalů upadal do spárů temného pána Beliala, když v tom se jako blesk z čistého nebe ozvalo: Lead-Not follow! …A já věděl, že to je dobré.

Už jen cover alba v sobě skrývá jakousi primitivní genialitu. Romantická scéna, ve které na útesu za svitu měsíce vyje… Ovce. Tam, kde je ve 120% případů vlk byla nacpána ovce. První reakce zcela očekávatelně byla něco jako „Co to kurva je?“ Ovšem titul alba Lead-not follow po velmi dlouhé a bolestivé asi dvacetivteřinové úvaze každému, kdo není úplný retard nebo Dave Mustaine vysvětlí „Co to kurva je.“ To, že se rodíme jako ovce do stáda neznamená, že nejsme jedineční. V podstatě už jenom tohle je jakésik velmi zajímavé minidílečko samo o sobě.

Ale nebudu dále rozmazávat cover alba, přejdu k hlavnímu. K hudbě. A hudba na albu je… Nasraná. To je přesně to správné slovo. Hledejte třeba dvě stě let, ale nakonec stejně uznáte, že hlavními motivy celého alba jsou především vztek, hněv a nasranost doplněné optimismem, odhodláním a pýchou. Jsou to možná trochu velká slova na popsání poctivého a upřímného metalového alba, ale přesně to jsou emoce, které vyvolá.

Už jen první písnička, která plynule navazuje na intro (Dubh) má velmi inspirativní název Rage starts here. Navíc je název pravdomluvný, je to první a zdaleka ne poslední nasraná písnička na albu. Následuje song s neméně výmluvným názvem NezlomníLiving with pride. Další věc je podle mě nejlepší skladba z alba, ze které člověka doslova zamrazí v zádech (pokud umí česky). Jedná se o nemetalové, nicméně stejně rychlé a živé Blejanje na mesic, které bylo původně jen velmi krátkou instrumentální záležitostí, nicméně během několika hodin bylo dovedeno do současné podoby. Text shrnuje v podstatě celou myšlenku alba a je jakýmsi hudebním zpracováním obálky. A jak jsem říkal pár řádků nahoře, je to kurevsky působivé. Všichni jsme jen ovce v jednom stádu, ale stejně máme mít svou hrdost, své vlastní cíle, za kterými bychom si měli jít, a hlavně, a to především máme mít sami sebe takové, jací jsme a nenechat se zviklat okolím, kterému třeba prostě jen nesedíme do zaběhnutých stereotypů.

Následující skladba navazuje na předchozí tempo alba a jmenuje se Signal Fires. Po ní přichází v podstatě vyvrcholení alba, které se jmenuje jednoduše a stručně Cruadalach a podle mého názoru se jedná o nejlepší metalovou věc na albu (protože Blejanje opravdu metal není). Dále následuje další česká věc s názvem Morrigan, kterou chápu jako další song přispívající k pohanskému image kapely (na Agni se jednalo o Eponu, keltskou bohyni koní) je o bohyni války Morrigan, a přesto, že většina skladby je trochu pomalejší, je to hodně povedený kousek. Poté přichází For my bleeding friends, jehož refrén můžu jako redaktor methalllblogu přejít jedině se spokojeným zamlaskáním („If it sounds Evil to you, then go fuck yourself“). Nakonec Hear our voices a nejslabší článek alba outrový song Promise celou věc uzavírají.

Pokud mám album porovnat s Agni, jedná se bezpochyby a beze sporu o krok dopředu. Všechno je o něco lepší, ať už se jedná o instrumentální stranu písniček, která je tady ještě živější, o vokální projev který je ještě působivější, strukturu samotných skladeb která je podle mě taky zajímavější (Líbí se mi občasné breakdowny s čistým vokálem. Naživo to musí být určitě fajn na výdech.) nebo poselství alba (které zase na Agni prakticky nebylo).

Pokud ovšem můžu říct, že se mi na poslechu alba přes sluchátka něco nelíbilo pak je to fakt, že Cruadalach podle mého názoru nedělají muziku pro takové to domácí poslouchání, ale hlavně spíše pro hru naživo. Na jejich koncertě jsem byl jednou a i když se mi tehdy aktuální Agni líbilo, živák měl prostě o několik rozměrů navíc. Další slabou stránkou alba je poslední skladba Promise. Jako jediná nepasuje a klidně bych ji vypustil. Původně měla být podobně jako Blejanje krátkou instrumentálkou a byla prodloužena, v tomhle případě to ovšem nebyl dobrý tah. Už na Agni byla skladba Confession, která demíčko zakončovala nejslabší, zbytečně pomalá a možná i trošku nudná ovšem v případě Promise je to zahnáno ještě dál a „nudná“ je více než trochu. Většinu energie, kterou ve mně album postupně při poslechu nabudilo jsem při Promise jednoduše ztratil. Je trochu škoda zakončit album zrovna takhle, ale co se dá dělat. Nikdo a nic holt není dokonalé.

Na druhou stranu, co na mě na albu zapůsobilo nejvíce byly zaprvé píšťaly, které jsou použity naprosto bravurně a bez kterých by album ztratilo strašně moc ze své energie. Zadruhé se mi strašně líbilo cello, které není ve folkmetalových kapelách zas tak častým nástrojem a zní tedy poměrně originálně a v některých pozdějších skladbách alba prímovně dokresluje atmosféru. A za třetí se mi na albu strašně líbil vokál. Nevyznám se nijak v technice zpěvu, takže nemůžu posoudit jak si zpěvák vede po téhle stránce, ale určitě má neuvěřitelně silný hlas, podobně jako třeba Joakim ze Sabatonu (nepochopte mě špatně, neříkám, že má podobný hlas, ale co do síly hlasu si ti dva můžou podat ruku). S klidem si ho dokážu  představit, jak ve staré galii burcuje keltíky k povstání proti Římu, jak za reformace káže, že církev je třeba nakopat do prdele nebo jak před bolševickou revolucí povzbuzuje hrdinné dělnictvo k povstání proti zlým imperialistickým zmrdům. Kurva, ten chlap by v efektnosti projevu mohl soutěžit s Brunem Ganzem!

Nuže, abych to shrnul, album se povedlo a na to, že se jedná o českou metalovou věc je nebývale kvalitní, profesionální a určitě i perspektivní. Pokud budou Cruadalach v tomhle duchu pokračovat nadále, dříve nebo později se dostanou opravdu daleko. Bohužel bylo tam pár věcí, které mi trochu nahlodaly dojem z alba takže plný počet to nebude, ale budiž 4.5/5.

Howgh, Eirrikr.

Richaaarrrdova recenze:

Nyní pár slov ode mě – album hodnotím nezávisle, zcela záměrně jsem nečetl Eirrikrovu recenzi (a on moji), abych se vyhnul nějakému vzájemnému ovlivňování – takže se možná budu trochu opakovat.

 

Na debutu mé oblíbené české folkmetalové kapely (nyní spíš pagancorové) mě překvapila oproti jejich prvotině AGNI drsnost. Všechno je tvrdší a agresivnější. Čím to? Větší prostor dostaly kytary, které na AGNI zapadly tak jaksi do pozadí. Což bylo trochu s podivem, na to že jsou v klanu dva kytaristi. Dočkali jsme se nápravy. Kytary jdou zde slyšet o poznání výrazněji a dodávají hudbě ten správný metalový ráz. Přesto slouží spíše pro dodání rytmiky a hrají „vedlejší housle“ (nešťastné přirovnání) houslím, píšťalám, dudám a jiným nástrojům.

Hlavním důvodem tvrdšího ražení je však Radalfův nový agresivní growl, který zní pořádně nasraně. Jako by ze sebe vyřvával veškerou frustraci a zlost, což může být trošku matoucí, jelikož témata songů nijak násilným dojmem nepůsobí – spíš naopak. Kromě několika druhů growlu zde uslyšíme poměrně širokou škálu hlasových projevů – mluvené slovo, čistý zpěv (operní pěvec z něj bohužel nebude), řev a tak podobně. Mám obavu, že si toho chudák naložil trochu moc a na koncertech bude umírat.

Na albu najdeme celkem 10 skladeb + intro. Některé z nich nejsou žádné novinky a zazněly už na koncertech – Morrigan či Cruadalach jsou takřka stálicemi na klanovém setlistu (a právem). Ani Rage Starts here nebo Nezlomní by neměly být těm co navštívili jarní Beltinefest neznámé. Jednu hitovku však na fošně nenajdete. Ta „kunda zlatovlasá“ (cituju nejmenovaného vokálistu z nejmenované kapely) se kvůli autorským právům na desku nedostala.

Hned od prvního tónu jsem se začal lehce vrtět na židli. Dostal jsem chuť k pohybu, poskakování a tajtrlíkování. A když intro skončí a začne Rage Starts Here, hned bych se vrhl do kotle, zařval si, utrhal pár hlav a tak podobně. Hudba člověka nabudí, je plná energie a agrese.

Zaznamenal jsem však malý problém – po pár písničkách začala má pozornost putovat jinam. Příliš mnoho melodií, příliš mnoho motivů – není to přeplácané, to ne. Jen je toho na můj vkus příliš a nedokázal jsem všechno vstřebat. A jelikož si na kolejním pokoji moc nezapařím, přestávám dávat pozor a hudba se stává pouhou kulisou. Hudba Cruadalach je určená spíše pro pořádnou pařbu, než pro klidný poslech. Klidný poslech? Co to sakra vykladám. Hodí se k nějaké akční činnosti – běh, sport, nebo když se potřebujete nabudit.

Pokud bych měl Lead – Not Follow stručně charakterizovat a zhodnotit, tak asi takto – agresivní pagan metal, který člověka nabudí. Nehodí se moc pro běžný pohodový poslech. V naších luzích a hájích nadprůměrný počin. Dávám čtyři kurevsky nasrané ovečky z pěti.

-Richaaarrrd

Ukázky z alba v následujícím videu a nebo na bandzone kapely:

A připomínáme: Cruadalach si můžete naživo poslechnou na blízkém Samhainfestu. Tam bude nové album také k zakoupení.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s