Ozzyho šuplík: Audrey Horne – Audrey Horne

Pařba skončila, muzika dohrála, všichni se rozešli domů a muzikanti se opět ponořili do sebe, aby zjistili, co v nich ještě dřímá. Audrey Horne vznikli jako vedlejší projekt borců z různých norských kapel. Ať už se jedná o Enslaved, Sagh, či dokonce Gorgoroth. Vedlejší projekt, pojmenovaný podle postavy ze seriálu Twin Peaks, má především rockovou podstatu. Když projekt začínal nabírat na významu, především po úspěšné druhé desce Le Fol, byla potřeba najít skutečnou tvář kapely.

V pořadí třetí, přirozeně eponymní deska, měla dát kapele určitou volnost a nabídnout možnost objevovat, kam by mohla směřovat pro další léta. Deska čítá úctyhodných 17 skladeb, které by se daly rozdělit na dvě části – tu svižnější a druhou značně pomalou. Už od začátku načali svým klasickým tempem s dosti zažitými rozjezdy. Rockové divokosti vládne divoká instrumentální hra, nyní s ještě výraznější basou, díky novému členovi Mariusovi, a nepřeslechnutelný Toschieho vokál. Místo zde našla především osobitá svižnost a z důvodu invence rocková baladovosti i epičnost. Záměr kapely je více než respektovaný, ale určitá větší přísnost při vkládání skladeb na desku by rozhodně neuškodila. Při tvorbě písníje volnost důležitým motivačním a inspirujícím prvkem, ale při následném nahrávání už musí skladby projít přísným a střízlivým filtrem, aby té volnosti nebylo zase příliš. Takové Halo původně od Beyoncé, je už trochu moc. Nejvíce patrné je to v druhé půlce desky, kde zabírají hrací čas hodně pomalé kousky, které se kvůli svému počtu stávají nudnými a monotónními. U Carrie mě to už po pár posleších přestává bavit a zpravidla vypínám. První půlka, přestože má snahu o invenci, nabízí standardní náklad, který je od nich silně vyhledáván. Avšak není potřeba se držet toho svého zuby nehty. Nejlepší příklad je Darkdrive, která má téměř identickou mezihru jako asi nejznámější hitovka Threshold. Přestože novinka smrdí silnou chutí objevovat, ale stále dostaneme toužený náklad, který když se ořízne o druhou půlku, je velmi slušným a touženým třetím zářezem v kariéře této atraktivní superkapely, která dostala jasný signál, že se mají věnovat tomu, v čem jsou silní.

7,5/10

Autor: Ozzy