Metly metlám! Psáno krví a sračkama, co život dal.

Několik NEJ z Masters of Rock 2012

Vrátil jsem se plný zážitků a dojmů z jubilejního desátého ročníku festivalu Masters of Powermetal… eh, překlep – Masters of Rock .  Usedám ke klávesnici, abych se s vámi podělil o několik NEJ. Zdaleka zde nezmíním vše, co stojí za to být zmíněno, ale vypíchnu pár věcí, na které si během následujících chvil vzpomenu.

NEJvětší moshpit – Milking the Goatmashine

Nikdy bych neřekl, že na kozymetal může vzniknou tak divoký moshpit. Šílení lidé pogovali dokolečka jako banda splašených koz na útěku a srazili vše, co jim stálo v cestě. Mocný vír se zmocňoval bezbranných okolo stojících, pro které nebylo z kruhového moshpitu úniku. Kdo přežil tohle, dozajista zemřel rozdrcený pod „kopyty“ rozvášněných metalistů při wall of death (steně smrti). Mohli jste vidět holé prdele, bosé nohy, kozí hlavy a fanticky svítící očka udýchaných a rozjařených gladokopytníků. Cena za největší moshpit jde bezkonkurenčně kapele Milking the Goatmashine. Ve všem tom ubíjejícím powermetalu byl tenhle deathgrind v kozím hávu více než příjemným zpestřením. Snad se z toho pořadatelé poučí, až budou dávat dohromady seznam účinkujících pro příští rok.

Skočte si na 1:33

NEJnudnější kapela – Edguy

Cenu zcela bez ostychu předávám německým jokerům „Edgay“. Ještě nikdy jsem se při koncertě necítil tak znuděný a otupělý. Rozjařený „Tobiaš Samec“ ve mně nedokázal vzbudit žádné emoce, kromě znechucení a pocitu zklamání. Možná to bylo přehršlem předchozích powermetalových kapel (Neonfly, Freedom Call – které se mi obě velice líbily). Možná jsem jen čůrák, možná jsou čůráci Edguy. Jak bylo poznamenáno jedním kamarádem: „Není to divné, že nejlepší písničku nesložili sami a nezpívá v ní Tobias Sammet?“ Řeč byla samozřejmě o Imperial March…

NEJvíce sejtn kapela – Hell

Zatímco minulý rok bezesporu kralovali švédští Watain a jejich hořící převrácené kříže (viz report z minulého roku), letos putuje cena za největšího Satana kapele Hell. Zahráli písničku (jejíž jméno neznám), kde text zahrnoval slova: Satan, Death, Devil, Demon a Dark. Zpěvák s trnitou korunou a krvavýma očima se při tomto songu zmrskal důtkami a dal satanistické požehnání několika ubohým smrtelníkům v obecenstvu. Jediné co celé show chybělo, byla temná a hluboká noc.  Blackmetalové kapely se od těchto anglických heavymetalistů mají co učit.

NEJlepší atmosféra – Tiamat

Zcela nejlepší atmosféru měla pro mě doomová hudba kapely Tiamat. V programu se mele cosi o exotickém ovoci (cituji „Tma by Tiamat slušela, ale i za denního světla si je dokážeme vychutnat, sejně jako zralé exotické ovoce.“), čímž se vykecávají z toho, proč kapela nehrála potmě. Tma by těmhle doom metalismům sedla dokonale a ještě více by umocnila celý zážitek. Pochmurné deštivé počasí však bylo OK a zpěvák to měl doslova v piči: kamenná tvář, oči pro jistotu zakryté slunečními brýlemi a pohyby naučené ve škole pro flegmatiky. Občas vztyčeným palcem dával (podobně jako Římané gladiátorům) davu najevo, že si zaslouží žít. Nevím jestli to byl optický klam, ale u poslední písničky se zpěvákovi zlehka zvedly koutky a snad to bylo něco jako ztrápený úsměv. Metloš říkal, že si zpěvák beztak vzpomněl na to, jak mu umřel někdo blízký. Po koncertě sice nikdo nespáchal sebevraždu, ale i tak to byl výborný doomový zážitek.

 

NEJvyčerpávající pařba – Korpiklaani

Tohle je hodně subjektivní a záleží na každém, jak si co užil. Podle výrazů mnoha návštěvníků si jich spousta neužila vůbec nic. A to na tom byli letošní návštěvníci lépe než minulý rok, kdy mě jejich letargie přiváděla k zuřivosti. Jakmile si chtěl člověk trochu zaskákat a radostně zakřičet, čumí na něj jak na debila – viz minulý rok když hráli Overkill (http://www.youtube.com/watch?v=hf5hg2WV4KE). Letos jsem měl z obecenstva o něco lepší pocit, hlavně když hráli Korpiklaani. Jejich hudba je velice veselá a skočná, takže se nikdo divočejšímu vyvádění nedivil. Namísto nasraných pohledů a zhnuseného odstrkávání se k naší skupince řádících opilých divochů přidalo několik dalších lidí z davu. Finští folkoví fousáči šířili dobrou náladu a energii tak kvalitně, že šlo dokonce spatřit dvě duhy. Hopsání a skotačivé dovádění mi dalo zabrat a na letošních Masters byli pro mě Korpiklaani asi nejlepším zážitkem.

Na závěr bych vypsal ještě stručně pár dalších NEJ, tykajících se MoR 2012 obecně:

NEJčistešjí TOI TOI – vždycky zesrané, vždycky pořigané a pochcané. Letos jsem měl takové štěstí, že jsem na žádnou takovou nenarazil.

NEJvětší množství powermetalových a kozymetalových kapel na jednom místě. Nevím jestli se to pořadatelům takhle blbě sešlo, nebo to byl záměr. Chce to více blacku, více deathu, více progressive. Více čehokoliv jiného. Všichni ti kvílející Němci se člověku časem omrzí.

NEJvíce trapná soutěž – Sčítání metalistů časopisu SPARK. 4000 metalistů? To si dělají sakra prdel. A s takovouhle trapárnou se odvažují přerušit koncert Sabatonu? Výherci přeji jeho cenu, ale SPARK se teda nemá čím chlubit.

– Richaarrrd

Advertisements

One response

  1. Pingback: Report z Masters of Rock 2012 « methalllblog

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s