Metly metlám! Psáno krví a sračkama, co život dal.

Nile – At the Gate of Sethu

Připravte se na okultní zážitek, technickou dokonalost a atmosféru dalekých pouští a tajů starověkého Egypta. Už je to nějaký ten pátek, co archeologové objevili zhudebněnou Knihu mrtvých z písků Sahary. Trio (občas kvartet) Nile a novinka At the Gate of Sethu má za sebou už i pěknou řádku koncertů, kde si faráoni death metalu ověřili, jestli album obstojí naživo. Je At the Gate of Sethu skutečně Imhotepem současného metalu, nebo se jako obyčejný otrok poroučí do tlam nilských krokodýlů? To vše níže v recenzi.

Nile před sebou měli opravdu nelehký úkol. Po naprosto nářezovém Those Whom the Gods Detest museli přijít s něčím, co se předchozímu albu alespoň vyrovná, nebo jej dokonce předčí. Srovnání je nasnadě. V tomto měl předchůdce mnohem snadnější práci, protože Ithyphallic z roku 2007 je mnohými považován za nejslabší album jejich novější kariéry (co si budeme povídat, hrajou už dvacet let). At the Gate of Sethu skutečně působí jako přímý následovník faraónského trůnu, nicméně není to slaboduché vykrádání sebe sama. Novou desku, ač kompozičně podobně vyskládanou, se jim povedlo ověnčit originálními prvky a udělat ji natolik zajímavou a technicky precizní, že v souboji s předchůdcem určitě obstojí. Ale předčí ji?

Všechno pěkně popořadě. Deska začíná skladbou Enduring the Eternal Molestation of Flame – dá hned vzpomenout na začátek předchozího alba. Atmosféra hořícího města, středovýchodní melodie a ženský jekot v pozadí. Trvá ovšem jen pár vteřin, než se rozpoutá opravdové peklo riffů, dvojšlapů a blast beatů. Snad první a pro mě nejznatelnější změnou je přístup k vokálům. Karl Sanders předvádí svoji dosud nejlepší práci s hlubokým murmurem, zatímco Dallasův smrťácký řev zaujímá spíše vypravěčské staccato a je založeny hlavně na tempu a frázování. Působí naléhavě a dokáží prefektně vtáhnout do atmosféry. Jo a Dallasovi jde s trochou cviku dost dobře rozumět.

The Fiends Who Come to Steal the Magick of the Deceased je typická nileovina. Bušák a brutalita naservírovaná v krvavé karafě zesnulého nebožtíka. Tady bych se trochu pozastavil nad zvukem. Nile nikdy nebyli jednoduchou věcí k poslechu. Bubeník George Kollias je tak trochu dvojsečnou zbraní. Hraje prostě tak rychle, že se jeho umění při špatném nazvučení mění v disharmonický bordel. Snad na každé desce s tímto problémem Nile zápasili. Buď byly bicí nečitelné (Ithyphallic), nebo naprosto přeřvaly ostatní hudební nástroje a člověk začal až tak při třetím poslechu rozpoznávat, že Nile mají dvě kytary, basu a dvoje vokály (Those Whom the Gods Detest). Tady jakýkoliv problém odpadá. Bicí mají parádní zvuk, a přestože George tradičně předvádí naprostou špičku extrémního bubnování, nepřebíjí ostatní členy kapely. V tomto směru je At the Gate… mým vymodleným mumifikovaným tělem, které jsem od Nile vždycky chtěl slyšet.

Pátá The Gods Who Light Up the Sky at the Gates of Sethu není samozvaným králem alba pro nic za nic. Naprosto epická výprava mezi egyptská božstva se vším, co Nile tak skvěle umí – melodické mezihry, řezačky, zběsilá sóla, parádní breaky, atmosférické popěvky. Rozhodně jeden z vrcholů desky.

Za zmínku stojí stojí ještě akustická, orientální Ethno-Musicological Cannibalisms a Supreme Humanism Megalomania (ano, žertovných názvů se Nile nevzdali). Jinak celé album nemá, podobně jako předchůce, téměř slabý moment. Dle mého je na tom, co se kompozice týče, ještě o krůček napřed, protože je daleko rozmanitější, takže to není bezhlavý nářez od začátku do konce (což Nile nikdy primárně nebyli). Tempa a nálady se často střídají.

At the Gate of Sethu je bezchybný a právoplatný nástupce na trůn death metalu (kde se spokojeně může masakrovat s albem Torture od Cannibal Corpse, které taky nemá jediný slabý moment). Jestli si ale Those Whom the Gods Detest cením na 10/10, pak novému příspěvku egyptských death metalistů musím dát pomyslných 9,5/10. Deska sice má dost novinek, aby obstála sama o sobě, nicméně Those… byl naprostý nářez, ze kterého jsem se vzpamatovával dobrý měsíc, kdy jsem si desku naposlouchal do zblbnutí. U Gate mi ten prvotní kulervoucí efekt trochu chyběl.

Autor: Nesthor

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s