Metly metlám! Psáno krví a sračkama, co život dal.

Root: Heritage of Satan – srovnání I.

Heló kluci a holky, naše česká metalová šó pokračuje. Dnes si povíme něco o zatím poslední desce od brněnské kapely Root. Záměrem této recenze je není jen zhodnotit obsah tohoto alba, ale také ho porovnat s první deskou od Root, jež slove Zjevení. Tak pojďme na to.

Píše se rok 2011, začíná druhá dekáda úpadku lidské civilizace a k uším moravských, českých a některých světových metalistů doléhá pekelný lomoz nového alba Heritage of Satan. Název je celkem obyčejný, ale v druhém plánu tak trochu vybízí k bilancování. A věřte tomu nebo ne, dámy a pánové, v přímém porovnání se starým Zjevením působí Heritage of Satan jako zjevení. Je to dobře vyrobený kus hudby, všechna čest. Všechny nástroje jsou osobitě nazvučené, nic se nebije, všechno je čitelné a pěkně zahrané. Už nemusíme říkat, že to je dost dobré na to, že to je české… ehm pardon, moravské. Aby se ti, jež se zovou Moraváky neurazili.

Takže technická kvalita = pokrok. Hudební kvalita? No… zde musím říci, že hudebních nápadů tam pár je. Ale na to, že k nahrávání této desky byli jako hosté přizváni takoví drsňáci jako  Rune „Blasphemer“ Eriksen (Watain) Nergal (Behemoth) bych čekal něco více. Něco z té ochotnické komiky z dob Zjevení přece jen přetrvalo. Vezměme si třeba hned intro, neboli  Introprincipio. Akustická kulisa jakéhosi ponurého exteriéru, kde zasmušilý čenokněžník Bigboss vzývá démony a ďábly, aby vylezli ze země a vyčistili lidskou rasu. Nejen námět, ale doslova každá věta vyřčená zlověstným hlubokým hlasem už nemůže být klišovitější, ohranější a již nesčetněkrát vyřčená jinými blackmetalisty i jinými lidmi na jiných albech a při jiných příležitostech. A celé to trvá pět a půl minuty. Není jisté, jestli je to myšleno vážně, nebo je to sranda. Každopádně, je to jenom intro. Ta správná muzika nastává s další stopou. Název první písně je opět obyčejný a tak nějak předpokládaný: In Nomine Satanas. Poslechněme si ji.

 Tak. A teď jsem vám vyspoiloval tu nejlepší věc, kterou na albu uslyšíte. Ano, jsou tam ještě nějaké další celkem solidní skladby s pár dobrýma pasážema, ale tohle je jednoznačně nejlepší věc. Je to česky, prý že odkaz ke starému Zjevení, má to návykový hlavní riff, a solidní sejtn text. Ano, už jsme tady podobné texty slyšeli mnohokrát předtím, ale tahle konkretizace satanského tématu je podle mě velmi zdařilá.

No, a pak jsou tam další skladby. Pár nápadů, pár dobrých sól a češtinu nahrazuje taková ta angličtina, kdy poznáte, že to není rodilý mluvčí, výslovnost celkem dobrá, jenom u několika slov to trochu hapruje. To ovšem vůbec nevadí, spíš mi tak nějak nesedí zpěvákův projev. Jeho zasmušilé zlé vrčení mě s každým dalším poslechem irituje čím dál víc. Čistý zpěv je celkem pěkný, ale u toho ostatního nevím, jestli se mám smát nebo brečet. To společně s celkově neoriginálními texty (co už byste s tím Satanem taky chtěli vymýšlet? všechno už tady v podstatě je) má hlavní podíl na tom, že z počátečního okouzlení dobře vyrobenou hudbou se po několika posleších stává tuctový black. Rychle se to vyčerpá a kromě skalních fanoušků Rootu si to za pár let nikdo ani neposlechne. Kromě In Nomine Satanas, to je celkem schopná věc.

Ano nemůžeme popřít, že hudebně je to dobře udělané, skladby i playlist mají promyšlenou dynamiku, je to pestré, brutální, rychlé, pomalé i dravé, jsou tam sóla, chóry, sborové skandovací řevy, akustické mezihry, ale vzhledem k tomu, že kapela je na scéně už více než 20 let se to dalo čekat, stejně jako technická kvalita vzhledem k dnešní době, kdy se relativně slušná nahrávka dá udělat s mnohem menším úsilím. Když to třeba porovnám s In Sorte Diaboli od Dimmu Borgir – podobně žánrovou deskou se stejným tématem, Dimmu to prostě svedli líp.  Tohle prostě obyčejný žánrový blackmetal, nic víc, nic míň.

Takže, můj verdikt je 5,5/10. Tedy přesně mezi stupni 6 – není to zlé a 5 – neurazí, ani nenadchne. Root tedy v případě těchto dvou desek u mě poskočili o jeden a půl bodu vzhůru. To jest o 0,075 bodu za rok během 20ti let. Tolik tedy k Root, naším dalším zastavením bude deska Jasmuz od kapely Trollech! Do té doby keep banging!!!

orgebanger

Reklamy

One response

  1. Pingback: Trollech: Jasmuz – srovnání II. « methalllblog

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s