Metly metlám! Psáno krví a sračkama, co život dal.

Trollech: Jasmuz – srovnání II.

Čus pičus, z přítmí své bažiny vás zdraví Orgebanger! Pokračujeme v našem malém srovnávacím seriálu. A dnes máme na špalku kapelu Trollech, respektive jejich zatím poslední desku Jasmuz roku 2010Než se do ní pustíme, nutno uvést, že jejich prvotní počin Ve Hvozdech, si na mém špalku příliš dobře nevedl. Stačila mi na něj tříapůlliberní sekera. Jinými slovy album Ve Hvozdech hodilo jen 3,5 bodu, což je na rozhraní stupně 4 –  mátožné a 3 – iritující. Schválně to uvádím předem, protože tento údaj je velice důležitý vzhledem k tomu, co si řekneme o JasmuzoviJak těžkou kurvu budu muset vytasit na tuhle věc, co myslíte? Pojďme na to.

Nenechme se zmást nepříliš vkusnou obálkou, jde o hudební dílo, takže záleží na tom, co dolehne k našemu sluchu (a především na tom, jak si ty ruchy dokáže naše mysl vyložit). A hned ze startu jsem to zakřikl: ano, je to hudební dílo, ale kdyby šlo jenom o hudbu, byl by jeho význam zhruba třetinový. Je to příběh! Co příběh, pohádková balada o kováři Jasmuzovi. A tak se na to musíme dívat, přátelé, protože s čistě muzikantským pojmovým aparátem ničeho nedocílíme. Ale popořádku!

Technická kvalita podobně jako u poslední desky Root je standardní, což je oproti prvotině obrovská úleva! Konečně je pořádně slyšet, co se hraje a o čem se zpívá, a to je plus na každý pád. Typický styl kytarového shreddingu a bubenických sypaček přetrval, což hází celkem pěkné souzvuky, pár chytlavých melodií, naléhavou atmosféru tam, kde je to třeba a několik solidních hudebních nápadů. Je zde také drobné ozvláštnění v podobě akustických strunných vsuvek. Ale jak říkám, kdyby to stálo jenom na muzice, nebylo by o čem dál mluvit, protože těžiště desky Jasmuz tkví bezesporu v textovém obsahu a jeho podání.

Vokály můžeme rozlišit na několik vypravěcích hlasů (chrchlák, vřešťák a chrochták, víc jsem jich neidentifikoval), které se střídají podle toho, kde v ději zrovna jsme a kdo zrovna promlouvá. Seznamujeme se se stárnoucím kovářem Jasmuzem, který je geniální řemeslník a jako správný animista uctívá svá lokální božstva a žije v harmonii s okolním světem. Ovšem jen do chvíle, kdy se před kovárnou zastaví jezdec, ze kterého se vyklube solidní zkurvysynský princ, a jak už to u rozežraných šlechticů bývá, začne ho peskovat pro nedostatek úcty a vznese ke kováři nereálný požadavek, totiž zpívající podkovy. Je jasné, že pokud Jasmuz nechce být o hlavu kratší, bude se muset solidně ohánět, aby tuto zakázku v šibeničním termínu splnil. Naštěstí – jako správný animista – má mocného spojence, totiž přírodu se všemi svými duchy a čarovnými bytostmi. Trpaslík Röri mu v úrobách čarovné hory za drobnou úplatu pomůže z neznámých čarovných rud ukovat zpívající podkovy. Technicky zaměření posluchači odpustí několik metalurgických nesmyslů, je to pohádkový svět, který si stvořili Trollech a má své zákonitosti.  Princovi při odevzdání díla sklapne. Ovšem ne nadlouho. S jídlem roste chuť, jak už to tak u rozežraných mocichtivých šlechticů chodí. Druhou polovinu příběhu vám však neprozradím, to už si poslechněte sami.

Nicméně, jako v každé pohádce, i zde nalézáme poučení a to několikanásobné. Zaprvé, pýcha předchází pád. Zadruhé, nevyplácí se podceňovat síly přírody (ti, kteří přežili povodně nebo hurikán, mi jistě dají zapravdu). Zatřetí, a to je krásně české, jakmile si něco začneš s vrchností, jsi v prdeli a nic ti nepomůže. Oč horší to je, když si vrchnost začne něco s tebou. Jak řekl již Karel Havlíček: „Nechoď, Vašku, s pány na led…“ atd.

NO! A teď se dostáváme k těžišti recenze, totiž k celkovému shrnutí. Nazývat Jasmuze koncepčním albem je dost slabé, protože to je skutečně něco víc. Jednotlivé skladby jsou tak podřízené celku, že samy o sobě moc nefungují. I podle názvů se spíš jedná o jednotlivá dějství, či obrazy předloženého příběhu. Stejně tak text obsahuje minimum metafor, a je spíše přímým vyprávěním, jak se celá ta věc s tím starým kovářem stala. Jako celek, i přes výhrady k určitým slovním obratům v textu, to sedne jak prdel na hrnec. S každým dalším poslechem se posluchač dozví něco víc a  když už to hraje, tak až do konce. Velmi mě také potěšilo, že se kapela nevěnuje pouhému opěvování pohanské věrouky, ale umně ji dovede zakomponovat do rámce vyprávěného příběhu tak, aby to dávalo smysl, čehož si velice cením, to se jen tak nevidí.

Jasmuz je bezesporu zajímavý počin, na jehož základě mohu vyvodit, že Trollech jakožto pouhá metalová kapela příliš neoslní, ale Trollech jakožto vypravěči příběhů rozhodně mají co nabídnout. Jsem vpravdě zvědav, jaký čarovný příběh na nás vytáhnou příště. Za sebe dávám Jasmuzovi 7,5/10 tedy na rozhraní mezi stupněm 8 – skvělé a 7 – solidní. A vřele doporučuji k poslechu! To také znamená, že Trollech poskočili na škále o 4 body, což je od předchozích Root výraznější pokrok, a ještě k tomu v horizontu pouhých devíti let! To dělá 0,44 bodu za rok. Solidní výkon, kéž by takový progres kapele vydržel i do budoucna, velmi bych jim to přál.

Naše toulky českým metalem však tímto nekončí, již brzy provedeme další srovnávačky některé z dalších kapel. Do té doby keep banging!

orgebanger

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s