Metly metlám! Psáno krví a sračkama, co život dal.

Archív autora

Report z Masters of Rock 2012

Velevážené hajzlovstvo. Po delší odmlce, způsobené zcela jistě nedostatkem vitaminu B, jsem se s vámi rozhodl podělit o své dojmy z nedávno skončeného vizovického festivalu Masters of Rock 2012, jehož jsem měl tu čest se účastnit a kde jsem jako milovník místních ovocných extraktů mohl tyto esenciální látky doplnit. Nějaké hajzloviny na toto téma již spáchal redakční spoluochlasta richaaard (tu klikni pičo). Já se jej pokusím doplnit a střízlivě (jak jinak) zhodnotit všechno to, co letos bylo na festivalu k pivění… teda k vidění.

(Celý příspěvek…)

Reklamy

Nightwish – Imaginaerum

Nightwish - ImaginaerumAno. Konečně je to tady. Noví Nightwish. Věc, na kterou jsme všichni čekali bezmála od chvíle kdy Dark Passion Play dohrálo v našich sluchátkách už posté. Ani Dethklok už nemohli dospat jak se těšili. Všechny války na světě v den vydání na pár hodin utichly, aby měli všichni na světě stejnou šanci vychutnat si ten slavný moment. Čtyři roky dlouhé čekání bylo završeno, a celý svět je teď určitě zvědavý, co si o jedné z nejdůležitějších metalových nahrávek roku myslí Methalllblog.

(Celý příspěvek…)


Pivní cover týdne – Bad Salad

Milí metaloví hajzlové, hajzlice a hajzlata. Poslední dobou jsem bohužel prodělal těžkou chorobu a nemohl jsem tudíž přispívat svými povznášejícími články do tohoto filosoficko-matematicko-kosmologického debatního kroužku. Trpěl jsem totiž závažnou formou choroby lemrus alcoholicus a byla pravděpodobně způsobena nedostatkem vitamínu C2H5OH. Veškerý čas tedy zabírala terapie na jednotce ihnedpivní péče na alkoholickém oddělení nemocnice u Partyzána. Riziko recidivy je sice značné, avšak zdá se, že jsem protentokrát zdárně vyléčen. Je neděle a tedy čas na Cover týdne a my se podíváme na jednu nepříliš známou bandu brazilských ochlastů Bad Salad. Pít jsem je sice nikdy neviděl, avšak nevěřím, že to, co předvádějí, se dá zvládnout bez řádného dopingu.

Dnešní Cover týdne vám přináší nadace Chlastem ke zdraví Amy Winehousové. (Celý příspěvek…)


Hovno týdne – Sinergy, Arch Enemy, Nanowar

Milí hajzlové a hajzlice, dnešní den je opravdu na hovno. Počasí se sere. Na chodnících samé sračky, takže než jsem ráno doběhl na bus, vypadal jsem jako jedno velké hovno. A to jenom proto, abych zjistil, že v práci je hovno co dělat. Pro to, co jsem měl dnes k obědu, je asi výraz hovno nejvýstižnější a nepřál bych ho ani Michalu Davidovi. Před chvílí jsem si pustil pro dokreslení atmošky nový Hammerfall, který fakt zní jak z prdele!!! No a do toho mě teď nasralo telefonátem nějaké hovno z Týmobajlu s úžasnou nabídkou, která je vlastně úplně o hovně. Vzhledem k tomuto posranému dni je téma dnešního Coveru týdne na snadě – hovno ve všech svých formách. (Celý příspěvek…)


Sepultura – Kairos

Kairos - CoverBanda starých dobrých brazilských rouhačů se nedávno rozhodla vydat nové album s názvem Kairos. Na začátek si dáme trochu teoretických keců. Kairos je starořecký výraz pro čas, stejně jako chronos, avšak mají rozdílné významy. Zatímco chronos je vyjádřením času jako chronologického sledu událostí, kairos se dá přeložit jako čas změny – jakýsi mezičas, ve kterém se stane něco důležitého a vy se můžete od tohoto rozcestníku vydat různými směry. Album je podle slov kapely jakási kolekce „kairos“, které je dostaly až tam, kde jsou, je tedy inspirováno jejich vlastní biografií. Předpokládám, že tyhle filosofické řeči vás, vy metaloví hajzlové, vůbec nezajímají, a čekáte hlavně další porci surové brutality jihoamerických domorodců, kteří vás stáhnou z kůže, pokapou kurare a hodí jako návnadu na piraně do Amazonky. Pojďme se tedy podívat, jakouže to řezničinu na albu najdeme. Na konec se podíváme na to, co se hned nabízí – tedy samozřejmě srovnání se současnými Cavalera Conspiracy. (Celý příspěvek…)


Black Label Society – The Song Remains Not the Same

Nedávno vyrazil do světa nový počin známé bandy amerických milovníků staré skotské whisky, v jejímž středu stojí fenomenální kytarista, zpěvák a dlouholetý nohsled Ozzyho Osbourna, jež byl nedávno Ozzym odejit právě pro svou známou lásku k hnědavému moku. Řeč je samozřejmě o Zakku Wyldeovi a jeho sólovém projektu Black Label Society. Album nese název The Song Remains Not the Same a už z názvu se dá odtušit, že nepůjde o úplně klasické řadové album. Je zvláštní především tím, že je „unplugged“, tedy česky „bez štrumu“. Na to jsem se velmi těšil, protože mám obecně k akustickým věcem velmi kladný vztah. Další specifikum alba je to, že se skládá výhradně z předělávek, ať už starších věcí Black Label Society, nebo jiných interpretů. Na kompilaci o deseti skladbách nenajdete vůbec nic nového a někteří z vás se možná již ptají, zda stojí za to se vůbec zabývat něčím takovým. Na to mám jednoznačnou odpověď : No kurva, že stojí!! (Celý příspěvek…)


Československá Superstar

Dnes jsem se rozhodl věnovat článek oné slavné talentové soutěži, která v poslední době opanovala obrazovky komerčních televizí snad v celém civilizovaném světě. Sice to ani v nejmenším nesouvisí s methalllem, nicméně byla by chyba ignorovat tento fenomén, který má u nás takový úspěch. Důkazem budiž to, že nyní probíhá už pátá řada této soutěže a stále má svoje pevné místo v nejatraktivnějším vysílacím čase. To na našich obrazovkách nemá obdoby.

(Celý příspěvek…)


Cover týdne – Metallica, Nevermore

Dnes se podíváme na tři další covery. Kdo by neznal Metallicu. Já jsem se k ní však dostal trohu zvláštně. První album Metallicy, které jsem měl kdy v ruce, bylo Garage inc. Nepatří k těm nejznámějším, ale to mu nic neubírá na kvalitě. Především je plné skvělých předělávek hodně starých rockových věcí. Uvedu dvě, které mě dostaly nejvíc. Nakonec si pak necháme jednu z nejšílenějších věcí, které jsem v poslední době slyšel, a to skladbu Sound of Silence v podání Nevermore.

(Celý příspěvek…)


Children of Bodom – Relentless Reckless Forever

Není snad správného metalového posluchače, který by neznal tuto finskou legendu. Už něco přes 15 let se nesmazatelně zapisuje do hudební historie svým originálním a neopakovatelným projevem kombinujícím prvky snad všech stylů. Určitě se sluší říct, že CoB se z mého pohledu řadí mezi nejvýraznější kapely v tomto žánru za poslední dvě desetiletí a bezesporu významně obohatili moderní metalovou scénu. Také proto jsem s nadšením očekával jejich nový počin Relentless Reckless Forever a pevně jsem věřil, že tak, jak tomu v minulosti vždy bylo, se mi opět dostane nové porce čerstvé krve, brutálního násilí, kytarových riffů, které nabádají k rozmlácení nejbližšího spotřebiče, skvělého Laihova melodického ječáku, který usmrtí nejednu sluchovou buňku, mimozemských melodií, geniální technické hry, při které začíná průměrný hudebník uvažovat o spáchání rituálního harakiri a prostě všeho, po čem prahne hříšná duše metalového ztroskotance. (Celý příspěvek…)