Metly metlám! Psáno krví a sračkama, co život dal.

postřehy

Brutal Battle – Round 1

Protože Report z Brutalu 2012 nesklidil moc pozitivní ohlasy a pouštět se do víru nekonečných reakcí na komentářů a hádek je asi tak plodné jako bušit hlavou do zdi, rozhodl jsem se, že vám, nespokojeným čtenářům, odpovím takto a uvedu pár věcí na pravou míru. A nezapomenu na nikoho, nebojte se.

(Celý příspěvek…)

Advertisements

Brutal Assault 2012 – Kompletní report

Nebudu chodit kolem horké kaše – Brutal Assault 2012 byl naprosto… no, brutální. Ale hezky pěkně popořadě, den po dni, kapelu po kapele. Jsem doma teprve dvacet minut, splnil všechny nutná fyziologická a hygienická opatření, pořád mi ještě hučí v uších a nevím, jak začít. Takže začnu hezky od začátku…

(Celý příspěvek…)


Několik NEJ z Masters of Rock 2012

Vrátil jsem se plný zážitků a dojmů z jubilejního desátého ročníku festivalu Masters of Powermetal… eh, překlep – Masters of Rock .  Usedám ke klávesnici, abych se s vámi podělil o několik NEJ. Zdaleka zde nezmíním vše, co stojí za to být zmíněno, ale vypíchnu pár věcí, na které si během následujících chvil vzpomenu.

(Celý příspěvek…)


Co nám rok 2011 přisral

Pomalu, ale jistě se nám blíží přestupný konec února, tudíž jsme měli dostatek času si pořádně rozmyslet, které desky byly v loňském roce dominantní. Obecně mě překvapilo, kolik kapel se rozhodlo odklonit svou tradiční tvorbu trochu experimentálnějším směrem a kolik kapel naopak vytvořilo naprosto nevýraznou a šedou desku. Nedá se říct, že by minulý rok byl na kvalitu alb chudší, nebo bohatší, než rok před ním. To je patrné už z toho, že jsem se jako tradičně nemohl rozhodnout, jak příčky mého TOP 10 obsadit.

(Celý příspěvek…)


Jon Mikl Thor – bůh, nebo jen nadčlověk?

Zdravím všechny hajzly, hajzlice a hajzlčátka. Dnešní článek bude poněkud osvětný až skoro vzdělávací. Na metalové scéně se pohybuje řada zajímavých, kontroverzních a zábavných postaviček, které v nás dokáží vzbudit údiv, rozhýbat bránice či naplnit toaletní mísu natráveným obědem. Objektem našeho zájmu se stane božský Thor, který hravě zvládne všechny tři věci najednou a ještě přitom bude znuděně zívat. Abychom si to ale ujasnili – Thorem nemyslím fousatého chlapíka s kladivem, co se v Asgardu opijí medovinou. Mám namysli Jona Mikla Thora, samozvaného „legendárního rockového válečníka.“

(Celý příspěvek…)


Methalll v českých rádiích

Možná to znáte. Musíte se vydat na dlouhou cestu autem, a protože Váš vehikl není zrovna nejmodernější, jediná možnost, jak po cestě nezešílet, je pustit si rádio. Bohužel v naších luzích a hájích není metal natolik uznávaný, abychom měli čistě metalové rádio, takže je třeba vymyslet nějaký kompromis. Naladit takovou rádiovou stanici, ze které Vám neslezou vlasy na hlavě a nevyhřezne konečník. Vybral jsem tedy několik rádiových stanic moravskoslezského kraje, které jsem měl tu „čest“ za poslední měsíc poslouchat a napíšu Vám, co si o nich myslím.

(Celý příspěvek…)


The Agonist, aneb záblesky slastné agónie

Kapela The Agonist pochází z Montrealu v Kanadě (frankofonní provincie Québec, ale všichni členové jsou celkem anglofonní 😀 ) a přestože jde o kapelu se zpěvačkou a jinak samými chlapy, neřadíme ji do kozymetalu, nýbrž do melodic death metalu po bok Arch Enemy, Dark Tranquillity, In Flames, All That Remains a podobně, protože The Agonist nehrajou kozymetal ani náhodou. To jenom tak pro pořádek, než na mě zase začnete řvát, že si protiřečím. A i kdyby jo, vždycky vám můžu vmést do tváře klasický citát: „COGITO, ERGO CONTRADICO.“ Myslím, tedy protiřečím si, který ve čtvrtém století před Kristem vyřkl slavný mudřec Malfungius Prostata 😀 No, a protože nové album The Agonist má vyjít až příští rok, v tomto článku si jenom řekneme něco málo o deskách předchozích a o dvou nových záblescích, tedy skladbách z připravované desky třetí, které vyšly coby EP. Tento článek vám přináší Útočná brambora vzor 97. I brambory mohou trhat střeva. (Celý příspěvek…)


GRRMethalll – aneb Písně ledu a ohně a oceli

Ptáte se, kdo je ten Santa Claus na fotce? Není to nikdy jiný, než samotný G.R.R. Martin, největší sadista, mučitel, vrah, tyran, pesimista, deviant a Satan v přestrojení, kterému se kdy dostalo pero do ruky. Se svým perem sepsal ságu (zatím nedokončenou), která nese honosné jméno Píseň ledu a ohně a je plná lží, intrik, vraždění, mučení, zrady, podvodů, pošlapaných snů, rozdrcených ambicí a znásilněné cti. Autor se vyžívá v trápení nejenom svých vymyšlených postav, ale i početné fanouškovské základny – napsání prozatím posledního dílu mu zabralo celých šest let, přičemž už od roku 2007 sliboval, že to každou chvíli vyjde. Asi jsem taky nějaká zvracená duše, nebo možná masochista, ale já tohohle dědu a všechno co napíše prostě miluju.

(Celý příspěvek…)


Mistrovství ČR v Air guitar

Jak by řekl Voříšek z Novy: „Zpíváte si ve sprše? Určitě ano“! Další oblíbená domácí nebo ještě lépe hospodská disciplína, je hra na imaginární kytaru, neboli „Air Guitar“. Tato zábava získala nový rozměr, když se před lety zorganizovalo mistrovství světa. Každoročně se pořádá ve Finském Oulu už od roku 1996 a účastní se více než dvacet zemí. Česko se přidalo teprve loni, kdy záštitu převzala firma kytary.cz. Vítězem prvního ročníku se stal týpek/blázen jménem Babinoška. První rok se z této věci udělala událost. Přihlásilo se obrovské množství lidí také proto, že se prvním třem slibovala značková kytara s ampem. Babinoška se s náležitou publicitou dostal do Finska, ale tam byla konkurence příliš brutální. Přece jen se přesvědčte sami. Ty správné ingredience ale má. Jinak videa doporučuju sledovat přímo na youtube kvůli kvalitě. (Celý příspěvek…)


MoR´11 – Alestorm, Pagan Alliance, Rhapsody, Airbourne, Watain a další

V posledním článečku jsem se zabýval takovými těmi nepodstatnými věcmi okolo Masters of Rock – které jsou ale nedílnou součástí fesťáku a neměly by se proto opomíjet – a nyní se podíváme na to hlavní, na kapely a jejich vystoupení.


Čtvrtek

Konflikt
První vystoupení, které jsem na tomto ročníku viděl. O kapele jsem doposud neslyšel a spíš jsem si šel vyhlédnout nějaké pěkné místečko pro následující Alestorm. Když se však z repráků pěkně nahlas začala šinout hudba Ennia Morricone, zamrazilo mě v zádech. Zrovna v ten den totiž v Praze dirigoval Ennio Morricone český národní symfonický orchestr a kvůli Masters jsem si to nechal ujít.
(Celý příspěvek…)