Metly metlám! Psáno krví a sračkama, co život dal.

Posts tagged “Death metal

Nile – At the Gate of Sethu

Připravte se na okultní zážitek, technickou dokonalost a atmosféru dalekých pouští a tajů starověkého Egypta. Už je to nějaký ten pátek, co archeologové objevili zhudebněnou Knihu mrtvých z písků Sahary. Trio (občas kvartet) Nile a novinka At the Gate of Sethu má za sebou už i pěknou řádku koncertů, kde si faráoni death metalu ověřili, jestli album obstojí naživo. Je At the Gate of Sethu skutečně Imhotepem současného metalu, nebo se jako obyčejný otrok poroučí do tlam nilských krokodýlů? To vše níže v recenzi.

(Celý příspěvek…)

Advertisements

Co nám rok 2011 přisral

Pomalu, ale jistě se nám blíží přestupný konec února, tudíž jsme měli dostatek času si pořádně rozmyslet, které desky byly v loňském roce dominantní. Obecně mě překvapilo, kolik kapel se rozhodlo odklonit svou tradiční tvorbu trochu experimentálnějším směrem a kolik kapel naopak vytvořilo naprosto nevýraznou a šedou desku. Nedá se říct, že by minulý rok byl na kvalitu alb chudší, nebo bohatší, než rok před ním. To je patrné už z toho, že jsem se jako tradičně nemohl rozhodnout, jak příčky mého TOP 10 obsadit.

(Celý příspěvek…)


Fleshgod Apocalypse – Agony

Naprostá skvělost! Naprostá ryzí detsmethalllová skvělost!  Neexistuje nic, co by mohlo uvést tuto recenzi lépe. Nedávno mě potkal jeden z těch vzácných okamžiků (o to více ceněný), kdy si pustíte album pro-vás-zatím-neznámého interpreta a už nestačíte ani doběhnout na hajzl a poserete se od hlavy k patě. Italští Fleshgod Apocalypse vydali svou druhou desku, na které předvádí extrémní methalll té nejvyšší kvality. Methalll, který vás stáhne z kůže, vyrve vám vnitřnosti, dá vám je sežrat a nebude s tím spěchat. A vy si to kurva užijet. Shrnuto, podtrženo: máme zde dočinění s BRUTÁLNÍM DETSMTETHALLLem!!!

(Celý příspěvek…)


A opět V Plamenech!

In Flames vydali novou desku a to je vždycky velká událost, která mezi fans rozpoutá diskuse, které nezřídka končí vyraženými zuby a psími výkaly rozmazanými na oděvu a obličeji. Na jedné straně sporu stojí vyjebanci, co těžce oblibujou tvorbu IF přibližně do alba Clayman, na straně druhé stojí vyjebanci, co blibují tvorbu IF od Claymana do současnosti. A pak je tady ještě třetí strana, do které patřím i já, která zastává názor, že dobré věci jsou na všech albech, že chtít, aby IF hráli furt to samé je pičovina a že není nic špatného na tom hledat nové možnosti a nedržet se dogmaticky jednoho a toho samého zvuku. No a to je také důvodem toho, proč naši třetí stranu kopou do prdele jak staroinflejmsáci, tak i novoinflejmsáci. A jinak se máme všichni moc rádi. (Celý příspěvek…)


Malefice – Dawn of Reprisal

Taky se vám v záplavě těch hovadin stýská po něčem pořádném? Po něčem technickém a agresivním? Pak je tento článek určen právě vám. Vy ostatní si s prominutím… ne! BEZ PROMINUTÍ vyližte prdel :-D.

Vzhledem k tomu, že jsem mezi věcmi ohlášenými tento měsíc k vydání nenalezl jedinou dobrou nahrávku, musím šáhnout pro něco trochu staršího a doufat, že o tom ještě nevíte, a když ano, tak že se rádi dozvíte můj názor na daný kus hudby. A skutečně, mám dnes vůli reckovat něco dobrého, protože Leaves‘ Eyes mi ležely v žaludku pěkně dlouho. (Celý příspěvek…)


Na stezkách nudy s Paths of Possession

Nedávno jsem brouzdal temnými hlubinami internetu a čirou náhodou jsem narazil na fotku nějaké kapely. Překvapilo mě, že uprostřed se tyčila charakteristická postava vokalisty George „Corpsegrindera“ Fischera. A byl jsem si stoprocentně jistý, že fotka Cannibal Corpse to není. S udiveným „Co to kurva…?“ jsem se začal proklikávat hlouběji, abych zjistil, že Corpsegrinder má vedlejšák! Melodický death? S Corpsegrinderem? Natěšený jak masový vrah na výlet do starobince jsem se pustil do poslouchání a říkal si, jaký jsem to nevzdělaný kokot, že mi unikla tak podstatná informace. A nadšení dokonce nějakou chvíli přetrvalo. Pochvaloval jsem si, jak jsou Paths of Possession super, a že se to Georgíkovi náramně povedlo. Bohužel po nějaké době radost opadla jako ranní erekce.

(Celý příspěvek…)


Všechno se topí v krvi

Takže dobrý večer, hajzlové a hajzlice. Po několika recenzích, které jdou do hloubky a snaží se chápat podstatu textu, vám zase naservíruju to, po čem ve skrytu duše toužíte. Vyjebaný, prvoplánový a agresivní nářez. Nightmares made flesh je v pořadí druhým studiovým albem švédských death metalových řezníků Bloodbath. Album bylo nahráno po odchodu Mikaela Åkerfeldta, který se chtěl více věnovat Opeth. Nahradil jej Peter Tägtgren z Hypocrisy. Zároveň s tím vyměnil původní bubeník kapely Dan Swanö paličky za kytaru. Na jeho místo pak nastoupil Martin Axenrot z Witchery (později začal hrát i s Opeth).

(Celý příspěvek…)


Cover týdne – Mario, Crystal Mountain

Tenhle týden budou dva kousky, přičemž jeden má dost netradiční původ. Je totiž z prastaré hry Mario. Kapela Nylithia není v hudebním světě žádné obrovské jméno. Dokonce jsem si schválně kvůli jejich coveru pouštěl EP Infector, které vydali, a dvakrát nadšen jsem zrovna nebyl. Nicméně jejich smrtící death metalový cover hradního motivu Maria je naprosto skvělý. Za prvé samotná hudební složka nemá chybu. Od šíleného tappingu až po kulometné bicí. A za druhé má dobře jebnutý klip.

(Celý příspěvek…)


Tipy k poslechu… i tanci!

Dejme na chvíli vale sladkobolným limonádám s ženskými hlasy, růžovou barvou a kytarami s utlumeným gainem. Pojďme se mrknout na něco víc uřvaného, vyjebaného, rychlého a technického. Žádné blbosti s čistým zvukem a konzervatoristické onanie. Tak jdeme na orgebangerovy tipy na desky hodné řádně hlasitého poslechu:

(Celý příspěvek…)


Cover týdne – Painkiller, No Remorse, Electric Funeral

Každou neděli bude prostor pro novou, kratičkou rubriku Cover týdne. Jejím účelem bude, jak je z názvu patrné, představit předělávky, které jsou buď vyjímečné svojí kvalitou a zpracováním, nebo naopak jsou tak debilní, až to stojí za pozornost. Dnes zůstaneme u první varianty. A rovnou třikrát.

(Celý příspěvek…)