Crash – korejská drtička!

Tak tu máme leden, závěrečný rok lidské éry, všechny možné krize dosahují vrcholu, protože jak se ukazuje, lidstvo je banda arogantních čůráků, a tato jejich vlastnost si jednou za čas vybírá svou daň. Ale nemějte strach! Tento poslední rok lidské éry bude zajisté taky provázet přiměřená dávka dobré hudby, na kterou vás stihneme včas upozornit. Takže, pojďme na to.

Dnes jsem si pro vás připravil kapelu Crash z Jižní Koreje (korejsky se to z jakéhosi důvodu píše 그래싀 /kureshui/). Takže si tu lednovou náladičku prohřejeme pořádným thrashovým hedbangingem. THURRRESHU METHALLL!!!! Řečeno korejským klasikem. Tuhle kapelu jsem objevil čistě náhodou, když jsem se na youtube pídil po nějakých dokumentech o Severní Koreji v souvislosti s úmrtím tamního komoušského krále Kim Čong-ila, dejž mu Sejtn věčné hnití. No, a řečeno redakčním kolegou Nesthorem: „proklikal jsem se do řiti“ a vyskočilo na mě tohle:

„Nějak sehnat“ celé album The Paragon of Animals z roku 2010 bylo otázkou okamžiku. Nebudu říkat nic o k-metalu, protože mi přijde imbecilní sortýrovat metal podle zemí původu, českému metalu taky nikdo neříká cz-metal. Žánrově lze hovořit o thrash metalu s výrazným melodickým přesahem. Nebudu vám říkat, jako co to zní, protože to zní především jako Crash. Nakřáplé Marshally (kytary hrajou Ha Jae-Yong a Lim Sang-Mook), basa skoro neznatelná a hodně netradičně „neostře“, ale přesto výrazně udělané bicí (Jung Yong-Wook) s kopákem co zní, jako když někdo kanadama rozkopává dřevěnou bednu. Přesto to všechno dohromady krásně funguje. A korglish zpěv v podání basisty (Ahn Heung-chan) lze sotva považovat za nějakou nedokonalost, je to prostě jeden z rysů, který Crash dodává na osobitosti. Navíc angličtinu má velmi dobrou, jenom je tam ten nezaměnitelný asijský feeling. 😀 Precizní kytarová hra, to se od asiatů dalo celkem čekat, rychlost některých sól dosahuje úrovně Impossibiru!

Album The Paragon of Animals je celkově šestou studiovou nahrávkou (ta předchozí vyšla v roce 2003, což je, uznáte sami, khurevsky dávno) a jeho hlavní předností, pro kterou bych ho doporučil k poslechu, je velká zvuková variabilita. Přesto, že se jedná o thrash, není to jedna sypačka za druhou, skladby jsou pěkně vyvážené, je to drsné, rychlé, ve správných momentech dobře valivě těžkopádné, melodické i nemelodické a technicky velmi dobře zahrané. Velice svěží a schopná věc, chtělo by se říci.

Textově je to správně apelativní a mezi řádky lze vidět notnou dávku společenské kritiky, nedostatek solidarity mezi lidmi navzájem, určitou úzkost a obavy stran budoucnosti… je vidět, že v Jižní Koreji to taky není tak růžové, jak by se mohlo na první pohled zdát, a v textech Crash se to odráží. Kde jinde by se to taky už mělo odrážet, než v metalové hudbě, že? Vokály by se jinak daly klasifikovat jako „usilovné řvaní“ s přiznanou barvou hlasu, což kupodivu vůbec nevadí. A co je sympatické, zpěvák/basista Ahn Heung-chan má velmi pěkný čistý zpěv a na mnoha místech ho nasazuje, čímž se melodie skladeb projasňují a zvýrazňují.

Kromě první skladby Crashday mě zaujala balada Cold Blooded, dále Lucid Synophant, Misguided Criminals… ale nemůžu říct, že by tam byly nějaké špatné, slabší nebo méně dobré skladby. Podobně jako u posledních In Flames, i toto je dobře udělaná deska, kterou vždycky sjedu celou od A do Z. A sjel jsem ji už mnohokrát.

Podtrženo sečteno, The Paragon of Animals je skvělá věc, která stojí za poslech, ať už máte thrash rádi nebo ne. Crash si na ní dali záležet a je to vidět. Dávám 9/10. Nikoliv proto, že to je korejské, ale především proto, že to je výborně udělaná hudba a khurva dobrý methalll!!! A toho je tu sakra malo! Keep Banging!

P. S. : Pro zájemce rozhovor s kapelou zde.